Irský záchranný balíček znamená pohromu. O ECB, Evropské komisi a německé vládě lze říci jedno: Nikdy nepromeškají příležitost, jak udělat věci ještě horší. Říkám to s bolestí, protože jsem na této straně Atlantiku pravděpodobně největší zastánce eura mezi ekonomy. Ne proto, že bych si myslel, že eurozóna je perfektní monetární unií, ale proto, že jsem vždy zastával názor, že Evropa s národními měnami by byla ještě nestabilnější. Věřím také projektu větší Evropy, ale chyby evropského a německého vedení mě vedou k přehodnocení tohoto názoru.
Irský „program“ neřeší vůbec nic. Veřejný dluh, nyní dosahující 130 %, nebyl snížen ani o procento, placené úroky nebyly sníženy ani o cent. Irsko bude dávat téměř 10 % národních příjmů jako repatriaci držitelům dluhopisů, přijde tak jeden bolestivý rok za druhým. To není politicky udržitelné. A každý, kdo si pamatuje německé repatriace po první světové válce, by to měl vědět. Vlna populismu je nevyhnutelná, současná situace povede k tomu, že příští vláda po svém sestavení na počátku příštího roku odmítne rozpočet vyjednaný vládou současnou. Má Trichet a Merkelová plán pro tuto možnost?
Situace není udržitelná ani ekonomicky. Po Irech se požaduje interní devalvace. Čím více ale klesnou mzdy a náklady, tím větší bude tíha dluhu. Veřejné výdaje budou muset být osekány a daně zvýšeny ještě více. Bude třeba ještě větší vnitřní devalvace a rozjede se smrtící spirála dluhové deflace, kterou popsal Irving Fisher.
Aby vnitřní devalvace fungovala, hodnota dluhu v eurech se musí snížit. U Irska by to bylo lehké. Dluh by se rozdělil na třetinu, která garantuje závazky bank, a zbytek vládního dluhu. Třetina reprezentující dluh bank by byla restrukturalizována, držitelům dluhopisů by se mohlo nabídnout 20 centů na euro, s předpokladem, že irské banky mají stále nějakou zbytkovou hodnotu. Pokud nemají, investoři by nedostali nic.
MMF, který alespoň umí sčítat, takový plán vlastně prosazoval. Nebyl ale schopen překonat námitky ze strany Evropské komise, ECB a německé vlády. Jejich postoj se dá vysvětlit tím, že nerozumí ani ekonomii, ani politice. Nebo jsou k smrti vystrašení z toho, co by restrukturalizace udělala s německým, francouzským a britským bankovním systémem. Pokud to tak ale je, vhodnou reakcí není další půjčka Irsku, ale zvýšení kapitalizace domácího bankovního sektoru tak, aby restrukturalizaci ustál.
Evropští politici se však obávají veřejnosti, která nechce slyšet o tom, že veřejné peníze jsou zapotřebí na rekapitalizaci bank. Podle nich je bezpečnější odsouvat řešení do budoucna a doufat, že se něco stane. John Maynard Keynes jednou řekl, že vůdcovství zahrnuje „bezohledné říkání pravdy“. Jak ukazují poslední události, v Evropě je ho nedostatek.
Uvedené je výtahem z „Ireland’s Reparations Burden“. Autorem je Barry Eichengreen, profesor ekonomie na University of California, Berkeley.
(Zdroj: irisheconomy.ie)