Návrh Jean-Claude Junckera a Giulio Tremontiho na vytvoření společného evropského dluhopisu je prvním konstruktivním nápadem od chvíle, kdy před rokem finanční krize eurozóny vypukla. Je to poprvé, co se evropští vůdci odvážili podívat za titulky novin daného týdne. Nemám pochyby o tom, že tento návrh, pokud by byl plně implementován, by krizi ukončil.
Proč by tomu tak mělo být? Krize není v jádru technická, ale politická. Je o tom, zda má eurozóna, která čelí velké finanční krizi, politickou vůli k nutným krokům - nastavit mechanismus koordinace politiky, přijmout fiskální transfery a nakonec se pohnout směrem k fiskální unii. Historie ukazuje, že monetární unie, ze kterých se nestaly politické unie, jsou odsouzeny k zániku. Eurozóna svého kritického bodu dosáhla již deset let po svém vzniku.
Společný dluhopis by sám o sobě nic nevyřešil, můžeme vytvářet patologické scénáře, při nichž by kvůli němu nerovnováhy jen vzrostly. Byl by ale považován za první krok k fiskální unii. Ta by nemusela být velká, bavíme se o jednom, maximálně pěti procentech HDP EU. Jejím smyslem by bylo zajištění dostatečných mechanismů pro vypořádání se s krizemi.
Pokud by byl současný návrh přijat, společné dluhopisy, nebo-li tzv. E-bondy, by mohly dosáhnout úrovně maximálně 40 % HDP, což by vytvořilo trh odpovídající svou velikostí trhu s americkými vládními dluhopisy. Znemožnil by spekulaci proti jednotlivým zemím unie a eurozóna by se stala globální supervelmocí. Angela Merkelová však říká, že k vytvoření takového dluhopisu nedojde. Nemám ale pochyb o tom, že kdyby Němci čelili volbě mezi rozpadem měnové unie a fiskální unií, pravděpodobně by přijali druhou možnost.
Uvedené je výtahem z „Bond plan could end the euro crisis“, autora Wolfganga Münchau.
(Zdroj: FT)