Již více než dvě století zuří ve Spojených státech válka mezi fiskální střídmostí a životem na úvěr poháněným inflací, mezi zájmy velkých bank a řadových občanů, přičemž občané i střídmost jdou od jedné porážky ke druhé. Alespoň takto vidí finanční historii USA investiční bankéř a spisovatel Christopher Whalen ve své knize „Inflated: How Money and Debt Built the American Dream“ (volně přeloženo „Americký sen jako bublina přifouklá penězi a dluhem“).
Na téměř čtyřech stech stranách, opatřených předmluvou Nouriela Roubiniho, bere autor čtenáře na cestu dvěma stoletími americké měnové a fiskální politiky a bankovnictví - a právě při rozebíraní souvislosti mezi oběma světy nabízí nejzajímavější postřehy. Soustředí se na vývoj postojů veřejnosti vůči penězům. Původní puritánské představy o životě plném tvrdé práce a spoření postupně nabourala zlatá horečka a touha po rychlém zbohatnutí. Dalším předělem byla podle Whalena ochota Kongresu financovat občanskou válku emisí nekrytých bankovek (tzv. Legal Tender Act). Fiskální mravy se dále rozvolnily v „burácejících“ dvacátých letech minulého století: došlo k prudkému nárůstu spotřebitelských úvěrů (což souviselo s nástupem automobilu) a spekulativního investování na dluh, jež nakonec vyústilo ve velký krach.
Autor si všímá historických paralel. Už v devatenáctém století podle něj bankrot sloužil hlavně soukromým zájmům průmyslových magnátů a nejinak tomu bylo při nedávném znárodnění a Chrysleru. Gigantická monetární expanze, prováděná nyní Fedem, je pouhým opakováním „neodpovědného“ tištění peněz z třicátých let, tvrdí Whalen.
Americká centrální banka dostává v knize vůbec co proto. Po dobu své téměř stoleté existence pode Whalena spíše než lidem sloužila hlavně Bílému domu a velkým bankám. Například tím, že pod záminkou ochrany reálné ekonomiky poskytovala dostatečné množství likvidity vždy, když bylo třeba stabilizovat finanční trhy. Přisadil si i Alan Greenspan, který podporoval větší využívání úvěrů v ekonomice. Antipatie vůči Fedu ale nejsou žádnou novinkou, její kořeny sahají do devatenáctého století.
Na současné problémy ale nezadělal (jen) bývalý šéf Fedu Greenspan. Už na konci sedmdesátých let minulého století začal realitní sektor nahrazovat zbrojní výrobu v roli tahouna růstu, dočteme se v knize. Zanedlouho už celá mašinérie trhu s bydlením, podporovaná nedomyšlenými zákony Reaganovy éry, nabobtnala do gigantických rozměrů a zaměstnávala 1500 soukromých a veřejných organizací. Whalen přitom není jediným autorem, který vyjadřuje pochybnosti o tom, jak se americká ekonomika vyrovná se stagnujícím trhem s nemovitostmi, jenž ještě nedávno fungoval jako motor růstu.
Zvládnou Američané utahování opasků? Přes celkové pochmurné vyznění celého textu je Whalen spíše optimistou. Řešením je podle něj „Marshallův plán naruby“, radikální přestavba globálního měnového systému, která by zahrnovala pokles hodnoty dolaru, čímž by se zvýšil vývoz a klesl schodek obchodní bilance. Dolar také musí přijít o postavení světové rezervní měny, které Spojeným státům dovoluje zanedbávat fiskální disciplínu. Taková změna by ovšem vyžadovala shodu hlavních světových hráčů (např. v rámci skupiny G20). A s ní to v dohledné době příliš růžově nevypadá.
(Zdroj: The Economist)