Uran: Rozvoj jaderné energetiky přinesl letos bohatou nadílku. Slibně vypadá i budoucnost

Jaderná energie stále není tématem zcela postrádajícím kontroverze. Ve Spojených státech se výstavba jaderných elektráren prakticky zastavila po incidentu na reaktoru Three Mile Island v sedmdesátých letech, Evropa má zas na dlouho pro strach uděláno kvůli Černobylu. V posledních letech se sice hovoří o „jaderné renesanci“, avšak dokončených, nebo alespoň rozestavěných projektů je na obou březích Atlantiku jako šafránu. Roli tahounů sektoru nicméně vydatně zastávají Indie a zejména Čína, díky jejichž rapidnímu hospodářskému vzestupu (doprovázenému výrazným růstem spotřeby elektřiny) musí jít předsudky stranou.

To má přirozeně vliv i na trh s uranem, základní surovinou pro výrobu palivových tyčí do jaderných reaktorů, kterých bude podle dostupných prognóz výrazné přibývat. Od prudkého pádu v roce 2007, kdy splaskla tzv. uranová bublina, se ceny začínají opět pohybovat na růstové trajektorii, což se krom spotových cen uranu projevuje hlavně v posilujících akciích těžařů tohoto těžkého, radioaktivního kovu.

Po černobylské havárii se spotová cena uranu držela pod 20 USD za libru, ve druhé polovině této dekády začal pomalý vzestup, který se v roce 2007 změnil v exponenciální růst hnaný spekulanty. Ze 70 dolarů se kotace během několika měsíců dostaly na 135 dolarů, aby se pak téměř stejně rychle sesunuly zpátky. Pro investory se jednalo o dost poučnou lekci na to, aby na uran několik dalších let ani nepomysleli. Proto když letos v červnu začaly ceny opět růst, báli se mnozí další bubliny. Zdá se ale, že brutální korekce z roku 2007 dostala trh zpět do racionální roviny. Za trendem jsou nyní fundamenty: zásoby se tenčí a poptávka roste.

Čína v současnosti provozuje 11 reaktorů, což je v porovnání se 104 americkými kapka v moři. Zatím. Vláda v Pekingu stanovila cíl zvýšit podíl jádra na energetickém mixu z méně než 2 % na 5 % během následujících deseti let. Ve výstavbě je nyní 20 jednotek a připravují se plány pro 120 dalších. Konzultantská společnost UxC Consulting odhaduje, že zanedlouho bude země potřebovat 50-60 milionů liber uranu ročně, přičemž domácí těžba se pohybuje kolem 2 milionů. Zahraniční dodavatelé už se nemohou dočkat.

K tomu je třeba připočíst, že příliv suroviny z recyklovaných sovětských jaderných hlavic, které se využívají hlavně ve Spojených státech, by mohl po roce 2013 skončit. Pokud ovšem nebude program „Megatons to Megawatts“ z počátku devadesátých let obnoven. To však zatím není příliš pravděpodobné, jelikož jsou Rusové podle smluvních podmínek nuceni prodávat uran výrazně pod současnou tržní cenou (průměr za poslední roky činí 43 USD za libru uranu z hlavic).

Možnosti investovat do atomového boomu jsou rozmanité. Konzervativnější variantu představují ETF fondy. Třeba Van Eck Nuclear ETF, který obsahuje akcie těžařů, výrobců energie, infrastruktury i skladovacích společností a který od poloviny září výkonnostně předčil S&P 500 o téměř 15 %. Uranium ETF společnosti Global X Funds je hodně zaměřen na Kanadu, jednoho z největších světových těžařů.

Samotné těžařské společnosti jsou přímo exponované na cenu základní komodity. Jedničkou na trhu je Cameco (39,68 USD, 0,10%) Corporation, která tvrdí, že pokrývá 16 % světové produkce, hlavně z dolů v Kanadě a Spojených státech. Její akcie se pohybují na dvouletých maximech.

Zajímavou alternativu představuje Uranium Energy, která se minulé dostala na S&P/TSX Mining Index a jejímž hlavním tahákem je know-how získané při průzkumu a těžbě v Texasu a Wyomingu. Její akcie se v srpnu prodávaly za dva a půl dolaru kus, ve čtvrtek končily lehce nad pěti a půl dolary. Z menších hráčů stojí za zmínku Uranerz Energy, jejíž aktivity se zatím omezují pouze na průzkum, má už ale podepsaný dlouhodobý kontrakt s energetickým gigantem Exelon. Jedním z nejvýkonnějších titulů v oboru je pak texaská společnost Uranium Resources, která vlastní několik dolů na jihu USA, a která za poslední rok přidala přes 276 %.

(Zdroj: Forbes, YahooFinance, Bloomberg)