Ve snaze trochu osvěžit svůj předchozí článek jsem do něj zabudoval úvahu o tom, proč se Jára Cimrman nevěnoval ekonomii a financím. Téměř okamžitě po jeho zveřejnění mne ale (trochu rozzlobeně) kontaktoval doc. Koudelka z UK a po krátkém rozhovoru mi dokonce zapůjčil kopie nově objevených dokumentů týkající se činnosti Cimrmana ve zmiňované oblasti. Z nich je jasně patrné, že velikáni světové ekonomie jen stáli na ramenou našeho génia. Abych svou chybu napravil co nejrychleji, vybírám to nejzajímavější:
Cimrman – Schumpeter a Böhm-Bawerk
Cimrmanova stopa v oblasti ekonomie se podle dostupných zpráv úzce prolíná se životem o něco mladšího a ve světě o něco známějšího moravského ekonoma Josefa Aloise Schumpetera (narozen 8. února 1883). Sám Schumpeter byl podle historiků brilantní žák, oblíbený u svých učitelů. Jeho ambicióznost se ale projevovala i výbuchy hněvu, provázenými ničením nábytku. Jeho o něco starší přítel Cimrman si ho pro tuto jeho vlastnost dobíral a říkal mu „nešum šumpetře“, což ekonoma přivádělo k šílenství. „Při jednom obzvláště silném výbuchu hněvu jsem se ho zeptal: A co takhle kreativní destrukce, Pepo? Zůstal stát jako opařený a pak si začal něco psát do svého notesu“, zaznamenal Cimrman v dopise Eugenu von Böhm-Bawerkovi.
Bawerkovi v té době pomáhal v tzv. sporu o metodu (Methodenstreit). Cimrman navrhoval nejdříve vést spor o metodě tohoto sporu o metodu (navrhoval název Doppelnmethodenstreit). Bawerk podle svých pamětí ale nakonec získal podezření, že Cimrmanovi ve skutečnosti jde o rozpoutání diskuse o Zwiefachdoppelnmethodenstreit. Na tu nebyl intelektuálně připraven, předstíral tak usmíření s Německou školou a Cimrmanovi sdělil, že spor je ukončen. Vztah s Cimrmanem se nakonec ještě zhoršil poté, co Cimrman odmítl Böhm-Bawerkovu oblíbené téma - existenci a studium kauzality. Cimrman v dopise Schumpeterovi píše, že se Bawerkovi snažil vysvětlit, že: „Jeden jev nemůže způsobit jev druhý, protože buď ten první úplně skončí a až pak nastává ten druhý, či ten první neskončí, ale pak nemůže nastat ten druhý a stále trvá jen ten první“. U Bawerka ale tato logická úvaha vzbuzovala deprese, Cimrman mu proto nakonec slíbil, že bude předstírat, že kauzalita existuje a oba se nakonec usmířili
Cimrmanův rostoucí vliv na Schumpetera se plně projevil, když byl Schumpeter v letech 1920-1924 prezidentem soukromé banky Biederman Bank. Banka v roce 1924 zbankrotovala a spolu s ní se ocitl v bankrotu i Schumpeter. Zatímco před tímto zlomem byl Schumpeter Cimrmanem jen silně ovlivněn, po něm již Cimrman podle doc. Koudelky jednal pod Schumpeterovým jménem; ekonom sám se stáhl zpět na Moravu. Teprve tak můžeme správně vnímat, proč je tento ekonom dnes považován za „velký renesanční talent, ale chronického smolaře“. Posuďte sami: Ministrem se údajný Schumpeter stal za doby hyperinflace poté, co přivedl ke krachu banku a sebe sama do dluhů; veškerou popularitu na vědeckém poli na sebe strhával (podle Cimrmana nijak chytrý) Keynes.
Ať se to zdá být odvážná teze, musíme uznat, že Schumpeterovy teorie skutečně nesou podivuhodný rukopis našeho génia, včetně typického rebelství. Zatímco se například většina tehdejších ekonomů domnívala, že ekonomika je uzavřený systém neustále se pohybující směrem k rovnováze, „Schumpeter“ tvrdil opak - že jde o neustále nerovnovážný otevřený systém. A měl samozřejmě pravdu. Ve světle výše uvedeného pak můžeme správně vnímat i poznámku jednoho ze současných ekonomů: „Pokud byl Keynes "heretik", pak Schumpeter byl skutečný "nevěřící". Cimrmanova stopa se tak ani v oblasti ekonomické vědy neodchylovala od jeho působení na další oblasti lidského bádání.
Stejně tak až nyní plně pochopíme pozadí tvorby „Schumpeterovi“ nejpopulárnější knihy Capitalism, Socialism and Democracy. Ta začíná pojednáním o Karlu Marxovi a tváří se, že podporuje socialismus. Důvodem byla domněnka, že „při otevřené chvále kapitalismu by si knihu přečetli pouze ti, kteří již kapitalismus podporovali“. Proto Cimrman s falešnou identitou, který plně vnímal hrozbu socialismu, věřil, že se musí přestrojit za vyznavače socialismu. Pak, přestrojen nejen za Schumpetera, ale dokonce za socialistu Schumpetera, hodlal přimět mladé socialisty ke čtení jeho knihy a vyvolal u nich pochybnosti o slabinách tohoto systému. Odpor byl ale i na něho příliš silný.
Tvůrčí duch Cimrmana, projevující se v mnoha nám známých oblastech, vysvětluje i to, proč byl údajný Schumpeter tak zaměřen na podnikatele a jejich inovace. Nalezl pro ně německé slovo Unternehmergeist, tedy něco jako podnikatel-duch. Z dostupných zdrojů ale není jasné, při jaké příležitosti tento pojem skutečně vznikl. V neposlední řadě by pak Cimrmanova dvojí identita přesně zapadala do Schumpeterovy oblíbené tvorby „preanalytických vizí“, které opouští v jejich ranné fázi a ony jsou „surovinou pro další zpracování“ u jiných (viz například projev V. Klause na Schumpeterovské konferenci v Třešti; V. Klaus se ovšem evidentně domnívá, že šlo o skutečného Schumpetera).
Cimrman - Keynes
Jak bylo uvedeno, Schumpeterův/Cimrmanův věhlas byl v jeho době zastíněn hvězdou Johna Maynarda Keynese (narozen 5. června 1883). Cimrman se s ním podle všeho několikrát setkal (pod svým pravým jménem) a jejich setkání se vždy změnila ve vzrušenou diskusi nad ekonomickými tématy. Vliv „nějakého Čecha, který mého muže několikrát navštívil v našem bytě v Cambridge“ je patrný z deníku Keynesovy manželky Lydie Lopokové. Ta se sice nezabývala ekonomií, ale pečlivě zaznamenávala události všedních dnů.
Víme tak, že Cimrman se na mladšího Keynese díval poněkud z patra a jeho intelektuálním obzorem nebyl nijak nadšen (Keynes podle něho trpěl stejným problémem, jako starší lidé – neschopností udržet myšlenku a neschopností ji opustit). Lopoková tak například píše: „.. na mého muže za zavřenými dveřmi při nějaké diskusi o recesi křičel: nahoru to samo nepůjde, musí se tomu pomoci“. Poté, co se nechápající Keynes začal vymlouvat na to, že vše je potřeba řádně a dlouho promýšlet, Cimrman se sebral k odchodu. Ještě na schodech domu za Keynesem ale pokřikoval: „V dlouhém období budeš mrtev!“ Když se pak při dalším setkání Cimrman pokoušel nechápajícímu Keynesovi vysvětlit svůj pojem Unternehmergeist (viz výše), několikrát mu důrazně opakoval: „it’s a spirit, you animal“.
Je tak zřejmě smutnou pravdou, že sám Keynes pouze recykloval Cimrmanovy spontánní myšlenky bez toho, aby poukázal na jejich pravého nositele. Jeho vliv je přitom patrný i z dalších Keynesových „myšlenek“. Porovnejme například jeho „je lepší mít zhruba pravdu, než se přesně mýlit“ a Cimrmanovu teorii poznání. Nemusím připomínat její princip: Od stavu, kdy se „přesně mýlíme“ se procesem poznávání dostáváme do stavu kdy „nevíme nic“. Keynes se ale ani přes Cimrmanův vliv do tohoto konečného stavu dostat nedokázal a skončil na půl cesty, kdy měl „zhruba pravdu“.
Ještě jednou se tímto omlouvám za mystifikaci, které jsem se v minulém článku dopustil.