Díky výhodné zeměpisné poloze a setrvale nízkým nákladům na pracovní sílu si „nová“ Evropa, kam spadá Česká republika, Slovensko, Polsko nebo Maďarsko, získala pozici levné výrobny nejen pro západní Evropu. Takto prezentuje střední a východní Evropu známý deník Financial Times ve zvláštní zprávě. Silná závislost těchto zemí na vývozních tocích však s ohledem na problémy „vyspělejší“ Evropy stahuje k zemi hospodaření těchto evropských průmyslových tygrů, varuje deník.
„Střední a východní Evropa je továrnou Evropy, stejně, jako je Čína továrnou Asie,“ shrnuje pozici regionu Lee Tai-sik, předseda představenstva Korea Business Centre, který se zasazuje o rozvoj mezinárodního obchodu a investic Jižní Koreje v „nové“ Evropě. Transformace z komunistického hospodářství do tržní ekonomiky s pomocí zahraničních investic totiž určila další orientaci těchto zemí, a tak ve většině z nich nyní sídlí továrny a montážní dílny podporující produkci nadnárodních firem zásobujících celou Evropu.
„Existuje zde velké množství malých a středních podniků, o kterých jste pravděpodobně nikdy neslyšeli, které vyrábějí autodílny pro německou produkci,“ přibližuje situaci v regionu Ryszard Petru – donedávna hlavní ekonom polské , s tím, že koncové výrobky nakonec nesou značku „Made in Germany“, ačkoliv velká řada dílu pochází ze střední a východní Evropy.
Automobilový průmysl se stal hlavním trumfem střední Evropy. Podle generálního ředitele italské automobilky vyrábí firemní továrna v Polsku zhruba stejně vozů, jako pětice továren v Itálii. Této produkce přitom prý v Polsku dosahují s nižší celkovou pracovní silou. Jeho slova potvrzují i statistiky. Již v roce 2009 připravila Itálii o pátou příčku na poli výroby automobilů Česká republika, Polsko zemi následně odsunulo až na sedmou pozici.
Předběžné informace za loňský rok počítají s tím, že trojice velkých automobilek podnikajících v České republice loni poprvé v historii překonala hranici milionu vyrobených aut. Podle deníku Mladá fronta Dnes jen do konce listopadu mladoboleslavská Škoda Auto, nošovický Hyundai a kolínská TPCA vyrobily 984.000 vozů. Další výrazný růst údajně lidé z oboru nepředpokládají, jelikož výrobci nemají dostatečné rezervy v kapacitě a pro další výrazné rozšiřování výroby není v ČR ani dostatek kvalifikovaných lidí, píše deník.
Bylo by však chybou se domnívat, že produkční schopnosti střední a východní Evropy jsou atraktivní pouze pro automobilky snažící se optimálně zásobit evropský trh. Tento region totiž díky (po)krizovému tlaku na snižování nákladů získal na zajímavosti i pro firmy z ostatních odvětví, které sem přesouvají své provozy z dražšího Západu. Příkladem budiž třeba americký výrobce počítačové techniky , který již na konci roku 2008 oznámil konec výroby PC v irském Limericku a zrušení přibližně 1 900 pracovních míst v důsledku přesunutí veškeré produkce počítačových systémů pro region EMEA do Polska a na výrobní linky třetích stran. Z elektronického trhu zde dále podnikají třeba korejské společnosti jako LG Electronics a Samsung.
Ještě citelnější je expanze do regionu CEE v oblasti bankovnictví. Evropské banky totiž ve snaze vymanit se z přeplněných domácích vod vzaly své východní méně rozvinuté sousedy útokem a podle deníku Financial Times nyní spravují mezi 60 a 90 procenty tamních bankovních aktiv. Tento trend přitom není z historického pohledu nic nového. To, co se v CEE povedlo bankám z Rakouska, Německa, Itálie, Francie a Belgie dříve zrealizovaly švédské banky v zemích bývalého Sovětského svazu a nedávno expandovaly čtyři největší řecké banky podobným způsobem na Balkánský poloostrov a do Rumunska.
Všechny tyto investice značně vychýlily těžiště středních a východních evropských ekonomik směrem k vývozu. Dle světové databáze Economist Intelligence Unit dosahoval vývoz zboží a služeb v letech 2005 až 2009 mezi 69 a 80 procenty ročního hrubého domácího produktu České republiky, 70-86 procenty HDP Slovenska a 65-82 procenty maďarského HDP. V Polsko je tato závislost díky síle domácí poptávky „pouze“ okolo 40 procent. Největšími odběrateli pro celou čtveřici zemí bylo Německo (směrovalo sem 25-30 % celkového exportu zemí).
Právě tato silná závislost na zahraniční poptávce přitom může být pro středoevropský region prokletím, jelikož ekonomický růst jejich obchodních partnerů po krizovou stimulací hnaném loňsku letos velmi pravděpodobně zeslábne. Podle zpráv německých médií tamní ministr hospodářství Rainer Brüderle odhaduje loňský růst na minimálně 3,6 procenta, což by znamenalo nejprudší tempo růstu od sjednocení země v roce 1990. Většina odhadů pro rok 2011 však počítá s výraznějším zpomalením růstu největší ekonomiky EU, konkrétně německá centrální banka čeká zmírnění tempa na 2% růst, ekonomický institut RWI je optimističtější s odhadovaným 2,5% růstem.
Země střední a východní Evropy tak nyní stojí před nelehkým úkolem – musí postoupit do dalšího stádia. Stejně jako to dříve udělaly země, které si vysloužily přezdívku asijští tygři, musí i evropské země se silnou průmyslovou dynamikou podporovat růst inovací majících potenciál postavit společnosti na vlastní nohy. Zároveň však podle ekonomů nesmějí připustit , aby se jejich mzdy vydaly vzhůru neřízeným tempem.
Každou chybu „nové“ Evropy totiž mohou zužitkovat konkurenti zosobnění Rumunskem a Bulharskem, které jsou členy Evropské unie již tři roky. „Věříme, že si Polsko, Česko a Slovensko povedou dobře ještě dalších deset let, ale Bulharsko a Rumunsko čekají s tygříma očima,“ s nadsázkou uzavírá Lee Tai-sik.
(Zdroj: Financial Times, AP, čtk,MFD)