Americká centrální banka (Fed) si vedle zákonem stanovených povinností usilovat o cenovou stabilitu a co nejvyšší zaměstnanost evidentně stanovila třetí mandát - zvyšování cen akcií a možná i dalších aktiv. Politika je to však velmi kontroverzní a je otázkou, zda by Fed měl něco takového vůbec dělat, napsal dnes komentátor Reuters James Saft.
Šéf Fedu Ben Bernanke musel minulý týden v televizi CNBC odpovídat na otázku, jak může nazývat na podzim oznámený program nákupů vládních dluhopisů za 600 miliard dolarů (10,9 bilionu Kč) za úspěch, když dlouhodobé úrokové sazby, které se měly snížit, místo toho rostou. Bernanke odvětil, že vedle zesíleného růstu ekonomiky tato politika "přispěla k posílení akciového trhu, stejně jako v březnu 2009" (kdy Fed naposledy podnikal takzvané kvantitativní uvolňování, čili vrhání nových peněz do ekonomiky).
"Tak vida: člověk, který ovládá stroje na tištění peněz, si gratuluje k tomu, že zařídil růst cen akcií," píše Saft. Takovýto "úspěch" přirovnává k tomu, když se chlapeček po námořní bitvě ve vaně prohlásí za velkého admirála, protože se mu podařilo potopit "nepřátelské" lodičky. Každý přece ví, že Fed něco takového zařídit dokáže, otázka však je, zda by něco takového dělat měl, píše komentátor.
Teoreticky by vyšší a rostoucí ceny aktiv jako akcií nebo realit měly pomoci k obnovení důvěry v hospodářský vývoj. Spotřebitelé by se měli cítit o něco bohatší, což by mělo povzbudit spotřebu, na což podnikatelé odpoví zvýšením investic zaměřených k uspokojení nové poptávky. Peníze, které investoři a banky schovávají v bezpečných rezervách, se přesunou do rizikovějších aktiv jako akcií a firemních dluhopisů.
Tak nějak to opravdu funguje, otázka ale je, jak taková stimulace aktiv měnovou politikou dopadala, když se to během posledních dvaceti let zkoušelo? Podle komentátora moc dobře ne. Američané se zatížili neúnosnými dluhy a vznikly investiční bubliny internetových akcií a obytných realit, které nakonec vždy krachly a každý jejich krach byl vždy hlubší, stejně jako jeho dopad na finanční systém a ekonomiku.
Podle Safta se to sice vědělo, ale je šokující, že šéf Fedu vyjádřil záměr podporovat akcie tak otevřeně. Manažer peněžního fondu John Mauldin položil v dopise klientům otázku, zda bude Fed stanovovat akciím cílové úrovně a bude podporovat i další aktiva.
Že politika Fedu nemusí fungovat a může mít naopak negativní nezamýšlené důsledky, upozorňují i někteří vnitřní kritici. "Přetrvává názor, že aktivistická měnová politika může přispět ke stabilizaci makroekonomiky proti široké řadě šoků, jako třeba prudkému růstu cen ropy nebo prudkému poklesu cen realit. Podle mého názoru je schopnost měnové politiky neutralizovat ekonomické dopady takových šoků ve skutečnosti velmi omezená," řekl tento týden prezident filadelfské pobočky Fedu Charles Plosser.
Podle Plossera pokusy o stabilizaci ekonomiky dopadají často jinak, než bylo zamýšleno. Nakonec mohou dodat růstovou stimulaci v době, kdy už není žádoucí, naruší cenové signály, a tím alokaci zdrojů, což jen zvýší nestabilitu. "Žádat od měnové politiky to, co dělat nedokáže, a podnikat razantní snahy o stabilizaci může ve skutečnosti ekonomickou nestabilitu zvýšit," řekl Plosser.
Ještě horším dopadem hrátek s akciemi může být to, že Fed překročí své pravomoci a vystaví se legitimnímu vnějšímu tlaku, zejména z Kongresu, kde cítí svou příležitost rozhodní kritici centrální bank v čele s předsedou nového kongresového podvýboru pro měnovou politiku Ronem Paulem. Výsledkem kroků Fedu tak bude podkopání pověsti i nezávislosti centrální banky, napsal komentátor Saft.