John Taylor ze Stanford University není v Kongresu, ekonomické radě prezidenta Obamy, ani nesedí v FOMC. Přesto je považován za jednoho z nejvlivnějších ekonomů ve Washingtonu. A zdá se, že se mu zamlouvá i jeho role stínového předsedy Fedu.
S jeho současnou uvolněnou politikou nesouhlasí a kritický je i k Dodd-Frankově regulaci finančního systému a monetární politice bývalého předsedy Fedu Alana Greenspana. Domnívá se, že pokud by pro její nastavení používal Taylorovo pravidlo, sazby v letech 2002 až 2005 by musely být vyšší, což by zabránilo bublině na trhu s nemovitostmi a následnému růstu nezaměstnanosti. Za chybný považuje i Obamův stimulační balíček ve výši 814 miliard dolarů. Ten podle něho nepodpořil ekonomiku, ani nesnížil nezaměstnanost. Jednotlivé státy namísto zvýšení výdajů totiž snížily své zadlužení.
I Ben Bernanke jednou uvedl, že Taylorovo pravidlo je pro stanovení výše sazeb „pozoruhodně užitečné“. Pravidlo je jednoduché a říká, že sazby by měly odpovídat tomu, jak moc se inflace a ekonomický růst odchylují od jejich ideální úrovně, která podle analýzy Taylora dosahuje 2 % u inflace a 2,2 % u růstu. Nyní by podle tohoto pravidla měly být sazby u nuly, kde skutečně leží; Bernanke se však domnívá, že dodatečná stimulace je nutná a přikročil proto ke kvantitativnímu uvolňování QE. Podle Taylora neexistuje žádný důkaz, že QE funguje a jen zvyšuje riziko inflace. Jeho názor inspiroval v kritice Fedu i Sarah Palinovou, které radil během prezidentské kampaně v roce 2008. Od té doby s ní Taylor podle svých slov nemluvil. Taylor také zdůrazňuje, že s Bernankem i Greenspanem stále zůstávají přáteli.
Podle některých však není pro dnešní ekonomiku Taylorovo pravidlo tím pravým receptem. Jeffrey A. Frankel z Harvardu poukazuje na skutečnost, že se inflace nachází mírně pod cílem, ale nezaměstnanost vysoko nad ním, takže v ekonomice je nutné zvýšit poptávku. Nicméně Taylor radí, aby byla Fedu odebrána volnost při stanovení sazeb, místo toho by musel používat nějaké pevně dané pravidlo. Odebrat by se mu měl i mandát ke sledování plné zaměstnanosti, který podle něho nezodpovědně používá k ospravedlnění QE2.
(Zdroj: Businessweek)