Evropští lídři připravují plán pro upevnění stability a integrity eurozóny. S blížícím se summitem, který je naplánován na pátek 4. února, se utváří určitý konsensus ohledně klíčových změn v oblastech sjednocování fiskální politiky a ekonomického prostředí v rámci EMU. Stále pravděpodobnější je navíc navýšení záchranného fondu eurozóny EFSF, definitivní rozhodnutí má padnout v březnu.
Německo, které má jako největší ekonomika regionu hlavní slovo, původně možnost rozšíření objemu záchranných prostředků vyloučilo, nyní částečně obrátilo a krok podmiňuje zpřísněním fiskálních pravidel, které má přinést určité kontrolní mechanismy hospodaření slabších článků měnové unie. Základní směřování chystané fiskální integrace má nastínit páteční summit v Bruselu. „(Summit) musí vyslat určitý signál, nemusí na stůl vyložit kompletní závěry. Trhy si dobře uvědomují, že půjde o významný proces, jehož dokončení si vyžádá nějaký čas,“ domnívá se analytik Graham Bishop, autor publikace „Fiskální krize EU“. Předseda Evropské rady, který je zkráceně označován za „europrezidenta“, Herman Van Rompuy dnes potvrdil, že evropští lídři do konce března představí „jasný směr k vypracování kompletního balíku“ reforem, které mají eurozónu definitivně vyvést z dluhové krize a předejít dalším.
Součástí balíku nástrojů bude možnost přímých nákupů dluhopisů ohrožených zemí na primárním trhu, o dalších nástrojích – jako jsou nákupy na sekundárním trhu, zpětný odkup dluhu nebo nižší úroky – se ještě bude jednat, uvedli nejmenovaní evropští lídři. Politici doufají, že přímý nákup dluhopisů namísto záchranných půjček, prostřednictvím nichž pomáhal fond doposud, umožní problémovým zemím udržet si přístup na trhy a zbavit se stigmatu naprosté závislosti na loajalitě EU. Otázka zpětného odkupu dluhů z prostředků záchranného fondu je nicméně kontroverzní - ačkoli se má údajně stát součástí protikrizové strategie, německá vláda dnes v oficiálním prohlášení uvedla, že fond nemá k takovému kroku legální kompetence. Francouzská ministryně zahraničí Lagardeová minulý týden uvedla, že mezi jejími kolegy zatím nepanuje ohledně zpětných odkupů shoda.
Celkový návrh, pro který se podle listu Financial Times objevilo označení „pakt konkurenceschopnosti“, má klást silný důraz na podporu růstu a posílení konkurenceschopnosti evropských ekonomik v globálním měříku, a zároveň na posílení rozpočtové disciplíny, které je prioritou německých politiků. Ambicí německo-francouzské spolupráce je, aby Lisabonská smlouva sloužila jako „odrazový můstek“ k posílení vazeb a zvýšení závaznosti pravidel. O nutnosti jistých kroků (protikrizový režim pro banky, omezení veřejných dluhů) panuje všeobecná shoda, jiné čeká diskuze. Berlín například navrhuje zvýšení věkové hranice odchodu do důchodu, vzájemné uznávání akademických titulů a technických kvalifikací mezi členskými zeměmi. Návrhy jako užší harmonizace daní či mezd nebo povinná minimální výše investic do vzdělání a výzkumu zřejmě čeká delší diskuze. Ať už bude souhrn nových pravidel schválen v jakékoli podobě, evropští lídři připouštějí, že jeho dodržování bude dobrovolné, dokud nebude formálně zapracován do legislativy EU. Mohl by nicméně získat formu „posílené spolupráce“, jak dovoluje Lisabonská smlouva.
Evropský fond finanční stability (EFSF) je aktuálně středem zájmu evropských politiků, kteří diskutují, jak zvýšit jeho efektivní úvěrovou kapacitu a přitom nezvyšovat objem záruk připadajících na eurozónu, který je stanoven na 440 mld. EUR. S připočtením 60 miliard eur záruk krytých Evropskou komisí a 250 miliard zajišťovaných Mezinárodním měnovým fondem by měl mít záchranný fond teoreticky k dispozici celkem 750 miliard eur. Ty slouží jako záchranná síť pro země, které nebudou schopny si samy zajistit finance na trhu. Ve skutečnosti se odhaduje, že eurozónu krytá efektivní úvěrová kapacita je jen cca 225 mld. EUR kvůli nutnosti udržet si nejvyšší rating fondu. Německo v lednu přišlo s možností, že by kapacitu fondu mohly navyšovat i země, které se netěší nejvyššímu ratingovému hodnocení AAA.
Úvěrové garance a záruky za dodatečný či rezervní kapitál od zemí s nejvyšším ratingem jako je Německo a Francie mají však ve fondu od ratingových agentur stoprocentní ohodnocení, zatímco u zemí s nižším ratingem jsou stejné závazky hodnoceny s diskontem, protože existuje riziko, že by nemusely být schopny veškerým závazkům dostát. Jedním ze způsobů, jak by hůře hodnocené země eurozóny mohly fondu pomoci a zároveň dosáhnout vyššího ocenění svých příspěvků, je tedy to, že místo záruk dodají rovnou hotovost.
(Zdroj: Bloomberg, FT)