Před 75 lety byla publikována Keynesova Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. O jejím významu není sporu, v 60. letech představovala hlavní ekonomický model a i dnes se k ní mnozí obrací. Její vliv spočívá na faktu, že Keynes byl při její tvorbě ve správnou dobu na správném místě. Platí to zejména o následujícím:
Makroekonomická data od 40. do 60. let odpovídala tomu, co jeho teorie říkala (i když hybné síly v ekonomice USA byly možná rozdílné od těch, o kterých Keynes hovořil). Vedle toho tuto teorii pozvedl probíhající rozvoj v oblasti ekonometrie. A hlavně - její zveřejnění proběhlo během Velké deprese, kdy nastala velká poptávka po nových myšlenkách.
Nakonec ale vliv Obecné teorie upadl ze stejného důvodu, z jakého získala popularitu namísto teorií rovnováhy - nebyla schopna vysvětlit aktuální makroekonomický vývoj. Na počátku 70. let se totiž začaly objevovat jevy, které s ní v souladu nebyly. Na významu začaly v ekonomii získávat nabídkové faktory a došlo k rozpadu Phillipsovy křivky, což empirické nesrovnalosti demonstrovalo nejvíce.
První graf ukazuje vztah mezi nezaměstnaností a inflací mezi roky 1959 a 1969. Korelace mezi nimi byla v tomto období – 0,6 a podle některých ekonomů tak existovala možnost využití vyšší inflace k permanentnímu snížení nezaměstnanosti.
Jak ale ukazuje druhý graf, po roce 1970 se tento vztah úplně vytratil:
Ekonomové navíc začali chápat, že významná část fluktuací v ekonomice pochází z nabídkové strany ekonomiky. Například podle Kydlanda a Prescotta byly poválečné fluktuace ekonomiky asi ze dvou třetin způsobené změnou produktivity výrobních faktorů. Dokud ale budou politici a centrální bankéři tlačeni ke zvýšení nominálních výdajů během krizí, bude mít Obecná teorie stále velkou popularitu.
Uvedené je výtahem z „Macroeconomic paradigm shifts and Keynes’s General Theory“ (Matthew N. Luzzetti, Lee E. Ohanian).
(Zdroj: VOX)