Starší ročníky si jistě vzpomenou na americké filmy Pevnost Apačů v Bronxu, Policejní akademie, Přání smrti a celou řadu jiných, jejichž všudypřítomnými kulisami byly pouliční nepokoje, kriminalita a chaos ve velkých amerických městech. Tyto filmy byly natočeny v sedmdesátých a osmdesátých letech. Aby se něco dostalo do běžné kinematografické tvorby jako základní prostředí k zápletce, musí to být jev, který prostupuje celou společností. Opravdu, některé čtvrti New Yorku byly v té době doslova válečnou zónou, přesně jak je ve filmech zobrazeno. Jako důvod se uvádí například rozšíření cracku. Nikdo se však už neptá, proč se crack tak úspěšně rozšířil a jestli důvod nebyl mnohem prostší: dvouciferná inflace.
Jak vidíme na přiložených grafech, k nástupu kriminality v New Yorku došlo nějakou shodou okolností v době, kdy se vyhoupla americká inflace díky ropnému šoku do dvouciferného pásma a k jejímu ústupu (byť s mírným zpožděním) došlo „překvapivě“ v době, kdy začala inflace konečně klesat. Tato zvláštní korelace mezi inflací a pouličními nepokoji mi vyvstane na mysli vždy, když slyším nějakého chytrého ekonoma tvrdit, jak by byla trocha inflace prospěšná, jak by pomohla vyřešit spoustu jinak velmi těžce řešitelných problémů a jak hrozným strašákem je deflace.
Hojně rozšířeným omylem je, že inflace je spojitý proces, který je možno regulovat podobně jako například regulujeme otáčky motoru. Omyl. Žádný pomyslný inflační pedál, který bychom podle libosti mohli sešlápnout nebo povolit, podle toho, jak bychom si přáli, neexistuje. Inflace je fyzikálním žargonem dynamický proces se spoustou kladných zpětných vazeb, které proces urychlují a brání návratu k normálu. Jeho povaha je spíše binární. Buďto existuje a řádí jako černá ruka, nebo je téměř neznatelná a neškodná. Něco mezi tím v podstatě neexistuje.
Představa, že je jednoduchým úkolem zachovat hodnotu úspor v inflačním prostředí je taktéž hodně naivní. Svou hodnotu by si měly zachovat všechny reálné investice, tj. komodity, nemovitosti, umělecké předměty apod. Všechny tyto statky jsou však ne příliš likvidní, a hodí se proto jen pro tu část úspor, o které víme, že ji nebudeme nutně potřebovat k životu. Váš „pracovní kapitál“, tj. například peníze na běžném účtu, do těchto aktiv uložit nemůžeme. Čím méně máme takových „postradatelných“ prostředků, které můžeme uložit do reálného majetku, tím více nám inflace vadí. Psychologicky nejzranitelnější jsou proto lidé, kteří žijí tzv. z ruky do úst.
Asi je možné, přenést reálnou hodnotu majetku přes úskalí inflačního období, ale nemůže to být ze své podstaty jednoduchý úkol, jelikož na inflaci nemohou v žádném případě všichni vydělat. Složka náhody a štěstí v obchodování a výběru investic musí hrát zákonitě větší roli během inflace než v klidném neinflačním období. Pokud opravdu přecházíme do inflačního období, máme se na co těšit.