A je to tu znovu. Na trzích s dluhopisy začal tento rok s rekordně nízkými výnosy rizikových dluhopisů, poklesem standardů spojených s jejich vydáváním a návratem různých nebezpečných inovací, které například umožňují platit úroky dalším dluhem. Vrátila se i bublinová rétorika, kdy bankéři radostně hovoří o kreativitě na trhu, která tu nebyla od poloviny roku 2007.
Ve svém jádru jde o symptom neschopnosti vyřešit globální nerovnováhy. Země s přebytkem běžného účtu - zejména Čína, Německo a Japonsko - nyní utahují svou politiku poté, co přikročily k mimořádné monetární a fiskální stimulaci. V systému se tak vytvořil přebytek úspor, který opět akomodují Spojené státy svou uvolněnou politikou. Rozdíl tkví pouze v tom, že dluhy se nyní hromadí u vlády. Není tedy překvapením, že se vrátila honba za výnosy a na trhu opět dominují ti, kdo si chtějí půjčovat.
Optimismus investorů spočívá částečně na tom, že defaulty u rizikových úvěrů nedosáhly vysokého počtu, přestože ekonomika prošla nejhorší recesí od 30. let. To ale mimo jiné odráží fakt, že sazby leží hluboko pod úrovněmi, které panovaly při předchozích recesích. A rozhodující je celková velikost zadlužení v deficitních zemích, která se stále nachází na hrozivých úrovních. Dlužníci tak čelí velkému riziku spojenému s růstem sazeb.
A nyní jsou o pozitivním potenciálu finančních inovací přesvědčeni i regulátoři. Posledním pokusem o zlepšení kapitálové situace bank je vydávání tzv. CoCo dluhopisů. Ty jsou při dosažení předem stanovených podmínek, například když se banka dostane do problémů, automaticky převedeny na vlastní jmění. Investoři tak nemohou předpokládat, že je někdo zachrání, jako tomu bylo v minulosti. V praxi je ale stanovení konverzních podmínek složité a při chaosu bankovních krizí může tento převod dluhu na kapitál vyvolat ztrátu důvěry v banku a vyvolat nákazu.
Zdroj: FT