Jen si představme, že by centrální banky v rozvinutých ekonomikách tento rok zvedly sazby. Byla by to známka počátku udržitelného oživení, či monumentální chyba ekonomické politiky?
Inflace se začíná zvedat a někteří centrální bankéři se domnívají, že je čas zvedat sazby. Jejich názor podporuje růst cen ropy. Na současném růstu inflace je ale něco zvláštního. Obvykle k němu dochází na konci fáze boomu, v současné době ale tato fáze inflací začíná. Vyšší sazby se tak většinou pojí s rychlým růstem, jenomže oživení na západě nyní postupuje stále pomalu. Domácí inflační tlaky jsou výjimečné, růst mezd mírný, růst peněžní nabídky nevýznamný. Soudě podle obvykle používaných měřítek, v ekonomice se nachází mnoho volné kapacity. Pokud tedy sazby vzrostou, bude to z obav z importované inflace.
Hlavní roli zde hraje to, co se dá nazvat „nezamýšleným následkem kvantitativného uvolňování“. Mnohé rozvíjející se země závisejí na navázání kurzu své měny na dolar a uvolněná monetární politika v USA si tak najde cestu dovnitř jejich ekonomiky a živí jejich boom. Vedle tohoto cyklického vlivu je tu vliv strukturální, kdy se západní svět snaží se vypořádat s rostoucím podílem rozvíjejícího se světa na globální ekonomické aktivitě. Pokud budou Čína, Indie a další spotřebovávat stále více přírodních surovin, západ jich bude muset spotřebovávat méně. Stane se tak prostřednictvím pohybu nominálních kurzů, nebo změny relativních cen – růstem mezd a cen v rozvinutých ekonomikách. Je to svět, kde rozvinuté ekonomiky budou v nejlepším případě hrát jen podpůrnou roli světové ekonomiky.
Importovaná inflace bude nadále zvyšovat cenové tlaky v západních ekonomikách. Pokud mají jejich centrální bankéři dodržet své inflační cíle, musí snížit domácí inflaci. Jejím základem jsou ale málo flexibilní faktory, takže tuto inflaci lze snížit jen tehdy, pokud budou sazby zvýšeny natolik, že západní ekonomiky spadnou zpět do recese. Nebo je možné nechat vyšší celkovou inflaci, aby snížila růst, reálné příjmy a poptávku, což by postupně snížilo domácí inflaci. Centrální bankéři jsou ale obvykle netrpěliví a obávají se ztráty důvěryhodnosti. Pokud sazby zvednou a bude následovat recese, stanou se strůjci svého vlastního neúspěchu.
Uvedené je výtahem z „Central banks risk wrecking recovery“, autorem je hlavní ekonom Stephen King.
(Zdroj: FT)