V běžném životě jsme zvyklí uvažovat v lineárních závislostech. Mám na mysli velmi jednoduché pravidlo, které je použitelné v devadesáti devíti celých devíti procentech situací, se kterými se setkáváme. Sešlápnu-li plynový pedál o jeden centimetr, zvýší se otáčky motoru, řekněme, o sto otáček. Sešlápnu-li jej o dva centimetry, otáčky se zvýší o dvě stě. Nebo jinak. Beru sto korun za hodinu, odpracoval jsem deset hodin, dostanu tedy tisíc korun. Podobně bychom mohli pokračovat donekonečna. Děti v základní škole se tuto poučku učí jako jednu ze základních výbav pro praktický život ve formě trojčlenky. Vzhledem k tomu, že je náš život přehlcen podobnými linearitami, máme tendenci toto pravidlo zobecňovat na veškeré děje, které probíhají v našem okolí. Nic však není dále od reality než takové zjednodušení. Tyto a podobné myšlenky se mi honily hlavou, když jsem pozoroval na videu kusy nevinně modrobílé Fukušimské elektrárny rozmetané výbuchem do všech světových stran. Atomová elektrárna jako systém naprosto nezapadá do našeho zjednodušeného lineárního světa.
Díky tragickým událostem vyšlo najevo, že Japonsko je naprosto nepostradatelný článek dodavatelsko-odběratelského řetězce v elektronickém průmyslu. Není mobilního telefonu, stolního počítače a jiného elektronického zařízení, aby v něm nebylo něco vyrobeno na japonských ostrovech. Firmy, které tyto součástky produkují, mají vesměs své vedení v Tokiu, které je vzdáleno dvě sta padesát kilometrů od hořících elektráren. Déle trvající chaos v hlavním městě v důsledku radioaktivního ohrožení by tak mohl způsobit chaos v dodávkách oněch důležitých součástí, což by ve svém důsledku mohlo vést ke kolapsu počítačových sítí, na nichž je závislý hladký chod všeho důležitého pro náš život. Teď možná přeháním, ale jak je vidět, při troše fantazie máme příklad nelinearity, kdy malá změna počáteční podmínky způsobí ve svém důsledku celosvětovou katastrofu. Ochranná bariéra, která by počítala s přílivovou vlnou ne šest metrů, jako v případě Fukušimy, ale s vlnou například dvacet metrů by jistě vyšla levněji, než nynější náklady spojené s evakuací lidí, poklesem HDP a všemi ostatními důsledky, které Japonsko ještě čekají.
Jaderné elektrárny ani mezinárodní trhy nejsou lineárními systémy a příslovečné mávnutí motýlího křídla může mít za následek nepředstavitelné změny. Přesto se nás denně snaží o opaku přesvědčovat plejády analytiků a odborníků. Energetik vesele bagatelizuje fukušimskou situaci, ekonom kreslí své regresní křivky a oba se snaží nás oblbnout svou ideou lineárního světa. Lineární svět je totiž jednoduchý a naplňuje nás přesvědčením, že máme osud ve svých rukou. Stačí přece změnit parametry o několik procent a jiné parametry se změní taktéž o několik procent a vše je najednou lepší, krásnější a pohodlnější. Proto jsme tak ochotni této ideji uvěřit. Alternativou je totiž pouze život plný nečekaných událostí, nepříjemných překvapení a nejistot.