Aktualizováno Formálně ještě sice není nic rozhodnuté, ale bylo by velkým překvapením, kdyby na dnešním zasedání Evropské centrální banky (ECB) nedošlo ke zvýšení základní úrokové sazby z 1 % na 1,25 %. Výbor sestávající se 23 členů, jemuž předsedá Jean-Claude Trichet, se tak přidá ke švédským nebo izraelským kolegům, kteří už s cyklem utahování měnové politiky začali. ECB tak pravděpodobně předstihne Bank of England, která bude rozhodovat ve stejný den, a zcela jistě americký Fed, uvádí The Economist.
Samotný nárůst bude malý, ale psychologický význam obratu v cyklu nelze přecenit, obzvlášť když podle řady ukazatelů ke zvyšování sazeb ještě není důvod.
Hlavním argumentem jestřábů v ECB je ukazatel inflace v eurozóně, který v březnu vystřelil na 2,6 %, a překročil oficiální cíl „těsně pod 2 %“. Nárůst byl ale tažen hlavně náklady na energie, což odráží zdražování ropy. Jádrová inflace, vylučující vliv volatilních položek typu energií a jídla zůstává stabilně u 1 %.
Podle prezidenta ECB Tricheta je třeba restrikce kvůli zamezení sekundárních efektů rostoucích cen komodit (tj. tendenci mezd a cen reagovat na prvotní cenový šok spirálovým nárůstem). Jenže mzdy v eurozóně vloni vzrostly o skromných 1,4 %. Také různé ukazatele inflačních očekávání nenaznačují riziko rostoucích cen. Slabost inflačních tlaků dokládají i údaje OECD, podle nichž eurozóna operuje 3,5 % pod svým potenciálem. Navíc, ukazatele nálady mezi výrobci a spotřebiteli sestavované Evropskou komisí v poslední době sestoupily ze svých maxim.
Ani další údaje používané centrálními bankéři na nutnost zvyšování sazeb netlačí. Širší peněžní zásoba mezi lednem a únorem letošního roku expandovala jen o 2 % a o úvěry se podniky u bankovních přepážek také zrovna netlačí. Jestřábi poukazují na fakt, že měnová politika je již delší dobu extrémně uvolněná. Holubice namítají, že překonání nejhorší poválečné recese si žádá extrémní opatření.
Do rozhodování ECB pravděpodobně vstupují i jiné faktory. Banka si je moc dobře vědoma, že program nákupu státních dluhopisů podobný kvantitativnímu uvolňování, který praktikuje Fed, ji zatáhl na tenký led. Těžko přitom odhadovat, jestli cesta zpátky na bezpečný břeh proběhne stejně hladce jako nástup na kluziště. Proto se ECB snaží napravit svoji pověst přísné strážkyně cenové stability v prvním momentu, kdy je inflační cíl přestřelen, píše The Economist.
Svoji roli také může sehrávat politika. Prezidentu Trichetovi končí v říjnu mandát, přičemž na výběr jeho nástupce bude mít klíčový vliv Německo. Zájemci o post se tak pravděpodobně budou chtít přetrhnout, aby při hlasování budili dojem tvrdých jestřábů jdoucích ve šlépějích pedantské Bundesbank.
Nejvážnějším následkem dnešního zasedání bude další rozklížení ekonomik eurozóny. Zdravé a rychle rostoucí Německo si dodatečného čtvrt procenta sotva všimne, zatímco ve Španělsku, které sehrává roli klíčové země při zastavení dluhové nákazy a kde je drtivá většina úvěrů nastavena na flexibilní úrokové sazby, budou mít majitelé hypoték zas o něco hlouběji do kapsy.