Právě uplynulý velikonoční víkend byl nepochybně příjemnou připomínkou toho, že se po relativně dlouhé zimě blíží příjemné letní měsíce. Pro prokřehlého Středoevropana jde o pozitivní jev, průměrnému investorovi by se však v hlavě měla rozblikat výstražná žárovka.
Jedno relativně věkovité pořekadlo tvrdí „sell in May and go away“. V překladu jej lze vnímat jako doporučení prodat nebo minimálně snížit svou expozici na finanční trhy během měsíce května a vrátit se na ně opět na konci října či na počátku listopadu. Pověra? Kdepak, empirické studie totiž jasně dokazují, že průměrná výkonnost akciových trhů v období květen – říjen běžného roku je stabilně buďto negativní, nebo ani zdaleka nedosahuje ekvivalentu krátkodobých úrokových měr. Jinými slovy – investoři by v mnoha ohledech udělali lépe, kdyby peníze utržené prodejem akcií na počátku května uložili na 5-6 měsíční depozitum a nakupovali opět na konci října. Jistě, existují prokazatelné výjimky – ta nejbližší je rok 2009, kdy index FTSE 100 přidal mezi 30. dubnem a 30 říjnem plných 20%. Na druhou stranu se však stačí podívat o rok zpět a vidíme, že 6. květen 2010 byl pro akciové trhy cosi jako konec světa. Hlavní indexy ve Spojených státech díky chybě jedné jediné makléřské firmy (magnifikované hordou vynervovaných investorů, kterým se celý večer na velké většině TV kanálů pouštěla „smyčka“ demonstrujících Řeků) propadly v řádu několika málo minut o téměř 10%, aby se zase stejně rychle vrátily zpět.
Jistě, škarohlídi mohou a budou namítat, že jde o shodu náhod. Na druhou stranu na trhu objektivně existuje mnoho důvodů, proč by tento vývoj potenciálně mohl nastat také v letošním roce. Nemine den, aby se na obrazovkách informačních agentur neobjevila informace o dalších problémech Řecka. Ty poslední hovoří o tom, že schodek řeckého rozpočtu byl za rok 2010 oficiálně potvrzen na úrovni 10,5% oproti původnímu oficiálnímu cíli ve výši 9,4%. Poměr dluhu k hrubému domácímu produktu narostl na 85,1% oproti 79,3% v roce 2009. Suma sumárum – Řecko kráčí mílovými kroky k tomu, před čím se EU a Evropská komise již rok snaží strkat hlavu do písku, ke státnímu bankrotu. To vše v době, kdy Evropská centrální banka začala zvyšovat úrokové sazby a „maže“ tak schody ostatním dluhovým delikventům.
Ve Spojených státech se ke svému konci blíží program kvantitativního uvolňování č. 2 a trhy se začínají ptát, co bude následovat. Americká ekonomika stále ještě není ve stavu, kdy by se jí měly odejmout pomocné berle. Na straně druhé však pokračující liberální měnová politika nijak nesvědčí hodnotě amerického dolaru. Bude QE3, nebo nebude?
V neposlední řadě nelze zapomínat na zneklidňující vliv událostí na severu Afriky a na blízkém Východě. To, že byly (možná záměrně) staženy z primárního hledáčku zpravodajských agentur ještě neznamená, že zanikly. Sýrie, Lybie – to všechno jsou oblasti, kde ve své podstatě probíhá cosi jako občanská válka a nelze se tvářit, že tomu tak není.
Pokud někdo hledá důvody pro uposlechnutí výše zmíněného pořekadla, najde jich určitě víc než dost...
Pozn.: Psáno pro tištěnou verzi Lidových novin