Realizace plynovodu Nabucco, který by měl z jihu do Evropy přivést plyn z jiných než ruských zdrojů, by příští týden měla pokročit o něco dále. Podle společnosti Nabucco Pipeline International, zodpovědné za stavbu plynovodu, se ve středu 8. června v tureckém městě Kayseri uskuteční slavnostní podepsání memoranda o vzájemném dorozumění, jehož by se měly zúčastnit jak společnosti z konsorcia na výstavbu plynovodu (OMV z Rakouska, z Maďarska, z Německa, Bulgargaz z Bulharska, rumunský Transgaz a Botas z Turecka), tak představitelé zemí, po jejichž území bude potrubí vedeno.
Podpis dokumentu by měl vyjádřit politickou podporu nákladnému projektu a pomoci přilákat investory, kteří by na výstavbu poskytli potřebné peníze. Přestože zatím nejsou zcela dořešeny otázky financování a objemu dostupné suroviny pro plynovod, jeho dokončení se plánuje na rok 2017. Ruský monopolní vývozce plynu Gazprom tyto odhady považuje za „velmi optimistické“ a svůj vlastní plynovod South Stream, který by měl procházet po dně Černého moře a ústit v Rakousku, hodlá dokončit do roku 2015. Informuje o tom ruský deník Kommersant.
Podle odborníků oslovených listem má sice Nabucco velkou politickou podporu, avšak v porovnání se South Streamem je jeho osud nejistější. Zdroje Kommersantu tvrdí, že k podpisu memoranda se nemá Maďarsko, které jako důvod svých pochybností uvádí rostoucí náklady. Začátkem května se totiž zjistilo, že stavba Nabucca vyjde na 12-15 mld. EUR, a ne původně plánovaných 8 mld. EUR. Váhání Maďarů by tak mohlo konečné rozhodnutí o investici do projektu posunout až na příští rok.
Přitom není bez zajímavosti, že právě kabinet maďarského premiéra Viktora Orbána před několika dny s velkou slávou od ruské ropné společnosti Surgutněftěgaz odkoupil pětinový podíl v ropném a plynárenském molochu , jenž je v konsorciu pro výstavbu Nabucca, ale v minulosti podepsal i dohody s Gazpromem o možné účasti v South Streamu. Rusové nakonec víc jak 20 % v prodali relativně levně (se ziskem asi 500 mil. EUR za tři roky od nákupu podílu od OMV) a je otázkou jestli součástí transakce nebyly i jiné podmínky čistě politické povahy.
Podle Nabucco Pipeline by se memorandum mělo zaobírat smluvním základem pro tarifní poplatky za tranzit plynu, jenž by odpovídal legislativě EU i Turecka, ochranou projektu před diskriminačními změnami zákonů i administrativní podporou projektu. Dokument by měl vyjmenovávat i povinnosti jednotlivých států a podle šéfa Nabucca Reinharda Mitscheka se bude podobat mezinárodní smlouvě.
Plynovod by měl disponovat roční kapacitou 32 mld. m3 a jeho délka by měla činit zhruba 4000 km. Začínat by měl v tureckém Achibozu a ústit v rakouském zásobníku Baumgarten. Zahájení stavby už bylo několikrát odloženo, naposledy na rok 2013.
Výstavba konkurenčního South Streamu je naproti tomu již rozplánována „po měsících“, prohlásil včera šéf Gazpromu Alexej Miller na pražském Evropském kongresu podnikatelů. Podle Millera jsou již dokončeny studie proveditelnosti všech úseků a v srpnu my měla být hotova i expertíza celkového byznys plánu.
Ruští analytici se shodují, že na to, aby bylo Nabucco uskutečnitelné, je třeba do něj začlenit Turkmenistán. Evropa se při dodávkách také spoléhá na Ázerbájdžán, s jehož prezidentem byla na začátku roku podepsána deklarace o realizaci „Jižního koridoru“, do něhož krom Nabucca spadají i další plynovody: ITGI (Turecko-Řecko-Itálie) a Transjadranský plynovod.
Pouhá memoranda však záruku investic do projektů nepředstavují, jelikož signatáře k ničemu nezavazují. Motivace tu nicméně je: Evropa je rozhodnutá snížit svou závislost na ruském plynu a Turecko se chce stát důležitou křižovatkou a tranzitní stanicí této suroviny, z čehož může slušně profitovat. K tomu je třeba připočíst rostoucí monopolní sílu Gazpromu, který se stále více snaží vytěsňovat prostředníky a svůj plyn dodávat třeba přímo evropským elektrárnám nebo domácnostem
Vedení Gazpromu trvá na tom, že růst poptávky po ruském plynu v Evropě je dlouhodobým trendem a jeho cenu chce nadále s půlročním zpožděním vázat na kotace surové ropy, jelikož je to pro něj výhodné. Evropští zákazníci Gazpromu během května odebrali dodávky v objemu skoro půl miliardy metrů krychlových denně, tedy téměř tolik jako v zimních měsících. Otázkou zůstává, jestli fundamentální faktory stojící za tímto růstem jsou trvalého charakteru. Gazprom teď totiž do velké míry nahrazuje italský import plynu z Libye, a navíc je raketový růst ruského vývozu podle mnohých jen výsledkem snah odběratelů předzásobit se před očekávaným růstem cen plynu ve druhém pololetí. Ty by totiž až tehdy měly zareagovat na zdražení ropy, které se odehrálo letos na jaře.
(Zdroj: Kommersant, HN, Bloomberg)