Jaderná energetika není úplně nejčistší byznys. Pozná se to ani ne tak podle záběrů z havárií elektráren v Černobylu a Fukušimě, ale spíše podle tváří politiků, kteří se mohou přetrhnout, aby při státních návštěvách u potenciálních zájemců o jaderné reaktory vychválili toho svého „národního“ dodavatele. Soutěž o výstavbu jaderné elektrárny za miliardy dolarů tak v mnohém připomíná zbrojní tendry, při nichž zpravidla také není nouze o úplatky, černé PR a rány pod pás.
Zákulisí jednoho takového tendru, který v Bulharsku oficiálně skončil v roce 2006 vítězstvím ruského podniku Atomstrojexport, poodhalil server WikiLeaks, když před nedávnem zveřejnil několik diplomatických depeší pocházejících z amerického velvyslanectví v Sofii. Podle nich se americký koncern Westinghouse za podpory své „mateřské“ ambasády od roku 2009 aktivně pokoušel Bulhary od ruských reaktorů odradit, a to za pomoci nelichotivé kritiky technických charakteristik ruského designu. Američané také bulharské straně navrhovali, aby odmítla vracet vyhořelé jaderné palivo do Ruska. Zprávu dnes přinesl ruský deník Kommersant.
Podle deníku tak mohl aktivní lobbing Westinghousu stát za dlouhými prodlevami při realizaci stavby, která je už odkládána několik let. Viceprezident Westinghouse pro Evropu Mike Kirst prý bulharským představitelům „v podrobné prezentaci ukazoval, že Rusové podle současných plánů Bulharsku neposkytnou nejnovější technologii reaktorů (jen druhé generace), a to při výrazně vyšší ceně než Westinghouse a jiné západní firmy, které nabízí technologii třetí generace,“ píše v depeši zástupkyně vedoucího americké mise v Sofii Suzan Suttonová. Kirst podle ní dále varoval, že „Bulharsko riskuje koupi technologického sirotka, který funguje už jen v Rusku, Íránu, Indii a Číně a uváže zemi k Rusku na 60-80 let.“
Ostré lokty při jednání ale prokazovala i Moskva, a to s pomocí tradičních „energetických trumfů“. Bulharský premiér Bojko Borisov si v neformálním rozhovoru se Suttonovou vzpomněl na setkání se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem v Gdaňsku ze září roku 2009. Ruský premiér prý při konverzaci naznačil, že v případě, že se společné projekty nepohnou z místa, Bulharsko riskuje, že by příští zimu „mohlo zmrznout“. To přitom tehdy nebyla tak nereálná představa. V lednu téhož roku kvůli rusko-ukrajinským sporům řada bulharských domácností zimu bez plynu pocítila na vlastní kůži. Rusové podle Suttonové také nepřímo hrozili zastavením dodávek jaderného paliva do dvou bulharských reaktorů v elektrárně Kozloduj.
Bez zajímavosti rozhodně není, že jak Westinghouse, tak Atomstrojexport se (ještě s francouzskou Arevou) účastní tendru na dostavbu jaderné elektrárny Temelín v Česku. Premiér Nečas uvedl, že stát vybere vítěze tendru v roce 2013 s tím, že je i možné, že se rozhodne nezvolit nikoho. Nabídky jednotlivých uchazečů mají být podány v roce 2012. Podle šéfa ruského nezávislého institutu Atominfo Alexandra Uvarova je dnes nemožné srovnat konkurující si design ruských a amerických jaderných reaktorů, jelikož Američané již ve vyspělých státech dávno žádnu elektrárnu nepostavili, a tak se odhadovaná cena jejich reaktorů může kalkulovat jen velmi hrubým odhadem.
Elektrárna v Belene na Dunaji měla původně zahájit provoz v roce 2014 a náklady na dostavbu se v roce 2006, kdy Bulharsko vybralo k dostavbě Atomstrojexport, odhadovaly na čtyři miliardy EUR (98 miliard korun). Projekt však brzdily cenové spory a nízký zájem západních investorů. Německá (43,97 EUR, -0,02%), která v konsorciu od začátku vlastnila 49 % (zbylých 51 % patřilo Bulharskému energetickému podniku NEK), se v říjnu 2009 rychle stáhla. Kabelogramy zveřejněné již dříve na WikiLeaks zmiňují, že německá energetika svého rozhodnutí hned od začátku litovala. Celý podnik prý „páchl postraními obchody“, uvádí se v jednom diplomatickém kabelu. „RWE zjišťuje, že spolupráce s ruskými a bulharskými společnostmi v energetickém sektoru je pro investice v Evropě, zhoubná kombinace’“ píše se v jiné depeši. „O Belene se mluví čím dál víc šeptem. Nevyhnutelně totiž na přetřes přijdou témata zpoždění, finančních problémů, netransparentních machinací a bokovek, ruského vlivu…a zájmů politiků s dobrými styky a energetických oligarchů.“ Cenové odhady nákladů na výstavbu se mezitím postupně zvyšovaly a podle agentury Reuters by konečný účet mohl dosáhnout až 11 miliard eur.
V listopadu minulého roku se NEK dohodl s Atomstrojexportem , že stavbu elektrárny nastartují do konce letošního března a nové bloky uvedou do provozu do roku 2017. Po havárii ve Fukušimě se ale obě strany shodly na tříměsíčním pozastavení projektu s tím, že budou podrobně analyzovat otázky spojené s jadernou a radiační bezpečností. Odložena byla i objednávka zařízení.
Bulharsko začalo stavět elektrárnu Belene už v 80. letech s tehdejší sovětskou technologií, ale po pádu komunismu stavbu zmrazilo. Nyní potřebuje nové zdroje elektrické energie, protože Brusel si jako podmínku vstupu země do EU vynutil uzavření čtyř ze šesti reaktorů jediné bulharské jaderné elektrárny Kozloduje. Odstavené reaktory, které se na bulharské produkci elektřiny podílely ze 44 %, byly označeny za příliš nebezpečné.
Zatímco evropské vlády nařizují kvůli Japonsku hloubkové prověřování jaderných elektráren a některé je dokonce odstavují, Evropské sdružení jaderné energetiky Foratom vyzvalo ke klidu a varovalo před zbrklými a iracionálními rozhodnutími pod vlivem strachu z havárie v japonské elektrárně Fukušima. Německo po zemětřesení a havárii na Fukušimě rozhodlo odstavit na tři měsíce všechny jaderné elektrárny a nyní musí dovážet vysoké objemy energie, což zvyšuje ceny elektřiny v celé Evropě.
(Zdroj: Kommersant, Reuters, Novinite, RIA Novosti)