Ekonomická situace v roce 1937 se až překvapivě podobala té dnešní. Objevovaly se známky, že recese je u konce, sazby vzrostou, někteří se začínali bát inflace. Fed a vláda pak přišli se sérií utahování, které ekonomickému oživení podrazilo nohy. Za pozornost stojí zejména to, že uvedené obavy z inflace, které tuto chybu v ekonomické politice vyvolaly, byly založeny především na výrazném růstu cen komodit. Dnešní ekonomové by ale pravděpodobně rozlišovali mezi přechodným růstem cen v důsledku volatilních cen komodit a růstem odrážejícím fundamentální inflační tlaky.
Preventivní utažení politiky v roce 1937, které ukončilo předchozí snahu o „reflaci“, bylo chybou. Reflace spočívala v agresivním nárůstu vládních výdajů, upuštění od zlatého standardu a monetárním uvolnění. Pokud jsou sazby blízko nuly, může tento mix působit velmi expanzivně, protože zvednou-li se inflační očekávání, reálné sazby klesnou do záporných hodnot. Reflace také pomáhá v obnově rozvah zadlužených domácností a firem. Vliv upuštění od reflace je patrný v následujících grafech. První ukazuje, jak se v roce 1937 změnil vývoj spotřebitelských a velkoobchodních cen, druhý ukazuje vývoj průmyslové produkce:
Obavy z inflace vyvolaly zejména rally na trhu s komoditami. Zdá se ale, že jejich ceny rostly hlavně kvůli přechodným nabídkovým faktorům. Již v roce 2008 ekonomové Fedu vyhodnotili tehdejší růst cen komodit jako přechodný a došlo ke snižování sazeb. Fed se zaměřoval především na jádrovou inflaci, celková inflace v červnu 2008 vrcholila na 5,5 %. Ukázalo se, že tento přístup byl správný a že cenový trend směřuje dolů. Dnešní ekonomové jsou tak trochu lepší v rozlišování mezi pohybem relativních cen založeným na přechodných problémech na nabídkové straně a pohybem jádrové inflace, která odráží širší cenové tlaky.
(Zdroj: NY Fed)