Nezasvěcený pozorovatel se mohl trochu divit, s jakou nervozitou byla očekávána páteční čísla týkající se americké zaměstnanosti. Finanční trhy hučely nervozitou jako včelí úl, ale konečné cenové pohyby byly překvapivé pouze tím, že byly zanedbatelně malé. Koho dnes zajímá, jestli se v americké ekonomice za minulý měsíc vytvořilo o padesát tisíc pracovních míst více nebo méně? Ještě před několika lety by tato informace byla klíčová pro další směřování trhů, jelikož americký spotřebitel a jeho apetit utrácet byl jejich hlavním hybným momentem.
Jsem asi trochu nudný tím stálým rozebíráním amerického spotřebitele a neustálým zvažováním toho, či onoho. Páteční čísla měla být potvrzením skutečnosti, že spotřebitele postihly vysoké ceny ropy, ale trhy nezareagovaly, jak měly. Kdyby byla minulost vodítkem, musely by zlevnit ceny rizikových aktiv a posílit dolar vůči euru. Stal se však téměř pravý opak. Naskýtají se dvě vysvětlení.
První z nich je psychologicko-technické. Trh byl tak intenzivně zaujat čekáním na vytoužené číslo a přesvědčen, že bude špatné, že obchodníci otevřeli příliš mnoho spekulativních pozic na pokles akcií a eura, které byly posléze vytěsněny z trhu a způsobily protisměrný pohyb. Trochu kostrbaté vysvětlení, což? K Očekávanému poklesu v tomto scénáři dojde o něco později, až se trh uklidní, trochu pozapomene a překvapí jej nějaké další špatné číslo.
Druhé vysvětlení je prozaičtější. Pro globalizovanou ekonomiku již není americký spotřebitel a jeho kondice dostatečně silným faktorem pro uzavírání rizikových pozic. Tečka.
V případě, že platí první vysvětlení, dočkáme se v dohledné době prudkého poklesu cen rizikových aktiv. Pokud je pravdou druhé tvrzení, čeká nás ještě slušná rally na akciích, komoditách a euru, kterou propásnout by nás mohlo hodně mrzet. Teď si vyberte!
Když jsme si na konci devadesátých let, lehce zbohatlí, drženi zkrátka dlouhá léta neefektivní socialistickou ekonomikou a proto vyprahlí touhou po dlouho odpíraném ovoci začali kupovat západní luxusní zboží, budili jsme dozajista na tvářích těch, kteří je pro nás v Německu vyráběli, spíše shovívavý úsměv. Ta trocha luxusních automobilů a spotřební elektroniky pro ně znamenala zajímavou příležitost, ale nebyla v žádném případě rozhodujícím faktorem, na němž by stálo její bytí a nebytí.
Uběhlo dvacet let a na opačném konci světa se děje něco podobného. Čínský spotřebitel si po dlouhých desetiletích socialistického půstu dopřává hody, pro něž zbytek světa organizuje catering. Přestože se Číňané nachází v podobném mentálním stadiu, jako my v devadesátých letech, je důležitost jejich počínání pro globální ekonomiku daleko důležitější, než bylo to naše. Jsme svědky historického souboje mezi dvěma gigantickými spotřebitelskými silami. Jednu z těchto sil známe poněkud důvěrněji, když už ne v celé její kráse, tak aspoň v její psychologické rovině. Bude nám to něco platné, když se budeme snažit najít odpověď na milionovou otázku: „Vyhraje asijský spotřebitel nad americkým?“ Koupit nebo prodat?
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.