George Soros přirovnává prevenci šíření nákazy na finančních trzích k tomu, jak se staví ropné tankery. Pokud by v nich byla jedna velká nádrž, ropa by je po vyplutí brzy převrhla. Namísto toho je prostor v tankerech rozdělen na více menších oddělených nádrží. Pokud by byly podobně odděleny finanční trhy, riziko krize by bylo mnohem menší, než když jsou všechny možné produkty a instituce propojené do jednoho velkého chumlu.
Justin Fox, editor Harvard Business Review, k této analogii uvádí, že teorie obecné rovnováhy naopak tvrdí, že propojenější finanční trhy vedou k lepším ekonomickým výsledkům. Tzv. Glass-Steagall Act, který oddělil bankovnictví a obchody s cennými papíry, se ekonomům středního proudu zdál být tím, co omezuje konkurenci a inovace. Finanční sektor je ale prostředím, kde rozdělení má svůj jasný důvod.
Tématu se poté chytil i Mark Thoma, profesor ekonomie na University of Oregon. Ten propojené sítě a šíření nákazy v nich přirovnává k oceánu, do kterého se dostalo určité množství jedu. Buď je oceán tak velký, že se jed neutralizuje tím, jak se šíří. Rozdělení oceánu na menší části by pak v tomto případě bylo na škodu, protože jed by zůstal na omezeném prostoru a zůstal by toxický. Jako příklad lze uvést tradiční rozdělení rizik, kdy jsou velké ztráty z jednoho projektu rozloženy po celém systému, takže pro jednotlivce jsou ztráty omezené. Je ale možné, že se jed chová jako infekce. Jeho šíření pak neznamená, že se snižuje jeho toxicita. V tomto případě je dobré přerušit vazby v síti co nejdříve, aby se nákaza nešířila. Pokud to není možné, může být nejlepší mít již předem vybudované hranice.
Před finanční krizí byl kladen důraz na první možnost a byli jsme zajištěni proti rizikům, která se minimalizují šířením po finančním systému. Dostala nás ale rizika druhého typu – padající domino, které bylo smrtelné pro každého, kdo se s ním dostal do kontaktu (vláda ale někdy zasáhla a podala protilék). Měli bychom tak být schopni co nejrychleji přerušit vazby v systému, abychom zabránili šíření nákazy. Nejtěžší je rozhodnout mezi těmi, které jsou pro šíření nákazy nejdůležitější. To je úkol pro regulátory. Dobrým řešením však nejsou ani plně propojené systémy, ani systémy úplně rozdělené. Musíme najít správnou rovnováhu.
(Zdroj: economistsview.typepad.com, blogs.hbr.org)