Diskuze ohledně načasování exitu americké centrální banky ze své strategie extrémně uvolněné monetární politiky neutichá, přičemž ekonomové se kloní spíše k předpokladu pozdějšího data – především ve světle překvapivě špatných dat z ekonomiky USA v posledních týdnech není podle mnohých zřejmě kam spěchat. Převažujícímu názoru oponoval dnes „jestřábí“ prezident filadelfského Fedu Charles Plosser. Nepotěšující data završená pátečními slabými čísly z trhu práce podle něj nemění nic na výhledu pro americkou ekonomiku z hlediska fundamentu. K utažení měnové politiky by tak mohlo dojít již ke konci letošního roku, uvedl zástupce Federálního rezervního systému, který letos disponuje hlasujícím právem ve Federálním výboru pro volný trh (FOMC).
Podle Plossera je největší ekonomika světa ve fázi postupného oživování. „Data o nezaměstnanosti zveřejněná v pátek byla zklamáním… nepozoruji však žádnou změnu fundamentu pro střednědobý výhled,“ dodává. Možnost utažení politiky ještě v letošním roce přitom označil za „zcela možnou“, ačkoli bude záviset na ekonomickém vývoji. Začátek ukončování měnové stimulace by přitom měl přijít v dostatečném předstihu předtím, než bude možno hovořit o „oživeném trhu práce USA“.
Za hlavní „výzvu“ pro centrální bankéře pokládá Plosser načasování a tempo „zařazení zpátečky“. Pokud budeme čekat příliš dlouho, dostaneme se do pasti, naznačuje hlavní riziko rozhodnutí. Následně po svém dubnovém jednání členové Fedu naznačili, že s upevňováním měnových politik příliš nepospíchají, záznam z jednání ovšem ukázal, že diskuze ohledně různých „exit strategií“ již probíhá. Podle šéfa filadelfského Fedu by po „normalizaci“ politiky měla úroková sazba z federálních fondů zůstat klíčovým nástrojem měnové politiky a velikost rozvahy centrální banky (tj. objem aktiv investovaných do vládních instrumentů) by se měla smrštit na „pravděpodobně méně než jeden bilion dolarů“, aby byl úrok z federálních fondů vyšší než z volných rezerv. Aktuální bilance centrální banky činí zhruba 2,79 bilionu dolarů.
Ačkoli trhy již spekulují, zda po vypršení druhé fáze programu nákupu vládních dluhopisů (QE2) zasáhne Fed znovu a podpoří ekonomiku třetí řadou tohoto kvantitativního uvolňování, podle Plossera jsou překážky pro takové opatření „velmi vysoké“. Plosser uvedl, že je stále obtížné učinit konzistentní závěr o dopadu QE2 na ekonomiku. Výrazné znepokojení však vyjádřil v souvislosti s tvorbou inflačních očekávání. Rychlost, s jakou americká veřejnost přešla od obav z deflace ke strachu z vysoké inflace, je podle něj „znepokojující“. Tato volatilita inflačních očekávání znamená, že lidé pochybují o schopnosti Fedu udržet stabilní cenovou hladinu. Důvěra Fedu je přitom „zásadní, má-li dojít k exitu z uvolněné politiky bez spuštění inflace nebo narušení růstu“.
Obavu z minulého léta z v důsledku recese padající cenové hladiny letos vystřídal strach z inflace, zejména v důsledku rostoucích cen potravin a energií. Fed již dříve uvedl, že zdražování komodit považuje za dočasný trend bez trvalejšího následku na míru inflace.
Z velkých hráčů na trhu nevěří v brzké utahování měnových kohoutů v USA například , jejíž analytici nevěří podle květnové zprávy v další posilování amerického dolaru zpět k hladině 1,40 USD/EUR. Jako důvod spolu se slabým ekonomickým prostředím v zemi citují sázky na to, že Fed zaostane svým zvyšováním úrokových sazeb za ostatními centrálními bankami. „Naše oficiální prognóza počítá s tím, že první zvyšování sazeb Fedu nepřijde před rokem 2013, což je značně za odhadem, který v současnosti započítává devizový trh,“ píše ve zprávě GS. Úrokový diferenciál mezi Fedem a ostatními centrálními bankami tak podle nic bude v budoucnu stále větší zátěží pro dolar (více v článku ZDE).
(Zdroj: CNBC, Bloomberg)