Tak krachli, nebo ne?

To chytlavé téma bankrotu Řecka prostě nechce a nechce odejít. Všichni o něm mluví, všichni se k němu vyjadřují a každý na něj má názor. V rámci vší té debaty však mírně zapadá jedna důležitá maličkost... Jak se vlastně bankrot země definuje? Je to okamžik, kdy státní zaměstnanci nedostanou peníze za svou práci? Nebo je to chvíle, kdy držitelé dluhopisů nedostanou očekávanou splátku úroku či jistiny (případně obojího) a dlužník na ně udělá „dlouhý nos“?

Finance se rády tváří jako exaktní věda a proto se pro potřeby definování okamžiku resp. stavu bankrotu přidržíme druhé varianty. Ani ta však není krystalicky jasná a průhledná, každá ratingová agentura uvedený stav definuje po svém. Jistou šablonu však celé debatě na počátku tohoto týdne nasadila agentura Fitch, která se vyjádřila poměrně explicitně na téma definice podmínek „úpadku“ dlužníka.

Podle zmíněné agentury je při hodnocení situace nutno přihlížet ke dvěma základním principům, respektive si odpovědět na dvě otázky. Tou první je, zda cenné papíry nabízené v rámci „výměny“ jsou či nejsou pro stávající věřitele méně výhodné než ty cenné papíry, které jsou jimi držené v současnosti. Druhou otázkou je pak zhodnocení, zda uvedená výměna je (nebo se alespoň zdá) nutná pro odvrácení insolvence dlužníka. V rámci těchto definic tak Fitch považuje situaci, kdy dlužník nabídne stávajícím věřitelům nové cenné papíry s horšími podmínkami než dluhopisy stávající a současně se finanční situace tohoto dlužníka stane „napjatou“ (vyjádřeno například nízkým investičním ratingem, případně jeho nedávným prudkým snížením) jako splňující podmínky bankrotu se všemi k tomu se vážícími implikacemi.

Celá situace se však komplikuje v okamžiku, kdy ratingová agentura vyhodnotí nově nabízené cenné papíry jako stejně kvalitní, případně kvalitnější než dluhopisy stávající. Takový cenný papír by mohl nominálně nabízet vyšší míru bezpečí například formou kvalitnějšího kolaterálu nebo vyššího kuponu. V takové situaci je třeba provést mnohem obšírnější analýzu a zjišťovat, zda nabízená varianta skutečně nemůže stávající držitele dluhopisů poškodit. Za všech okolností však navíc musí být splněna podmínka dobrovolnosti, tj. věřitel nesmí být nijak znevýhodněn v okamžiku, kdy by nabídku výměny nevyužil.

V současnosti debatovaný proces „pomoci“ Řecku, tj. dobrovolná výměna dluhopisů stávajícími věřiteli za dluhopisy s delší splatností tak podle metodologie Fitch Ratings splňuje parametry tzv. DDE (Distressed Debt Exchange…de facto „nucená výměna dluhopisů“) a rating Řecka by v takovém případě spadl na hladinu „C“. Tato úroveň investorům indikuje, že úpadek dlužníka je jenom otázkou času. Rating dluhopisů, které jsou předmětem výměny, bude také „C“. Jakmile zvažovaná výměna skutečně proběhne (například proto, že předem stanovené procento věřitelů bude s výměnou souhlasit), Fitch Ratings nastaví rating „nových“ dluhopisů na „D“. To obvykle značí jediné – „default“.


Pozn.: Připraveno pro tištěnou verzi Lidových novin