Německo v posledních deseti letech uspělo v mnoha oblastech, ve kterých se to Spojeným státům nepovedlo. Poučení není ani liberální, ani konzervativní. Je obojí.
Německá ekonomika si ve srovnání se Spojenými státy vedla lépe před krizí a prošla jí s přibližně stejnými ztrátami jako USA. Většina Němců je na tom mnohem lépe než většina Američanů, protože bohatství generované růstem v jejich zemi není soustředěno jen do rukou několika málo bohatých jedinců. Jejich reálné hodinové mzdy od roku 1985 vzrostly téměř o 30 %, v USA pouze o 6 %. Německu se také na rozdíl od USA, Velké Británie, Irska a Španělska podařilo vyhnout bublině na trhu nemovitostí.
Německé děti si v matematice vedou lépe než jejich americké protějšky, střednědobý rozpočtový deficit Německa je nižší, tamní nezaměstnanost leží znatelně pod úrovní zaznamenanou na počátku krize v roce 2007 – dosahuje 6,1 %. V USA leží na 9,1 %.
Uvedené neznamená, že by se Spojené státy měly stát Německem. Jejich obyvatelé jsou stále výrazně bohatší, mají inovativní firmy jako , , , Facebook či Twitter. Nikdo ale ani přes jejich silné stránky netvrdí, že by jejich ekonomika byla v obzvláště dobrém stavu. Němci by jim tak mohli jít v několika věcech příkladem.
První z nich je zvýšení efektivity vlády. Německo mívalo systém podpory v nezaměstnanosti, který odrazoval lidi od hledání práce. Před deseti lety ale proběhly změny – části podpory byly zrušeny a zvýšila se snaha o zvýšení zaměstnanosti u dlouhodobě nezaměstnaných. Pokud přijali málo placenou práci, stále se jim vyplácela část podpory. Pokud práci odmítli, podpora jim byla zrušena. Německo také zlepšilo svůj systém vzdělání. Otázkou národního zájmu se staly výsledky mezinárodního porovnání v testech z matematiky, čtení a dalších předmětů. A mezi silnými technickými dovednostmi a silným průmyslem evidentně existuje jistá vazba.
Německý příběh ale není jen o zvýšení efektivity vládního sektoru. Šlo také o porozumění jeho role v tržní ekonomice. Ta začíná s vážně míněnou regulací, která v Německu zabránila bublině na trhu nemovitostí a také zdecimování odborů. Výsledkem je, že střední třída si v posledních desetiletích vedla slušně a její odměny rostly přibližně stejným tempem jako odměny v nejvyšší příjmové kategorii.
A je tu také otázka daní. Německo nemá menší deficity proto, že by vládní výdaje byly menší. Je tam vyšší ochota sladit výhody, které poskytuje, s potřebnými daněmi. Současný plán na snížení deficitů zahrnuje asi z 60 % omezení výdajů a ze 40 % zvýšení daní.
Uvedené je výtahem z „The German Example“, autorem je David Leonhardt.
(Zdroj: NYT)