MMF před pár týdny zveřejnil zprávu, že by se Čína měla do pěti let stát největší světovou ekonomikou. Tento odhad je založen na úpravách o kupní sílu měn USA a Číny a někteří se domnívají, že MMF tak uměle nadhodnotil velikost čínské ekonomiky. Projekce od The Economist, které jsou založeny na reálném kurzu, ale tyto odhady nijak výrazně do budoucna neposouvají - ukazují, že Čína by se měla stát světovou jedničkou v roce 2019.
Čína se ovšem s první pozicí ve světové ekonomice nestane nejvlivnější zemí světa. Politická dominance Spojených států pravděpodobně přetrvá jejich posunutí na druhé místo ve světové ekonomice. Mají silnou pozici v globálních institucích, v USA jsou například umístěna centra MMF, Světové banky a Organizace spojených národů. I celé NATO je vybudováno s tím, že jeho středem jsou Spojené státy. Americká armáda má globální dosah a technologicky se nachází na takové úrovni, že Čína se jí ani nepřibližuje. A Spojené státy mají náskok i v „měkkých oblastech“ – mají Silicon Valley, Hollywood a „americký sen“.
Ekonomická a politická moc tedy nejsou jedno a to samé, i když mezi nimi existuje úzký vztah. Vliv Číny roste s jejím bohatstvím. Její politický vliv bude nejvíce cítit v jejím těsném sousedství. Japonsko, Jižní Korea a Austrálie mají nyní důležité ekonomické vazby s Čínou, ale vojenské vazby se Spojenými státy. Pokud bude Čína vyvíjet na své sousedy rostoucí tlak, mohou se ke Spojeným státům načas ještě více přimknout. Postupem doby ale bude tlak Číny sílit. Debatuje se tak o tom, jak se s novou situací vypořádat. Kishore Mahbubani, který stojí v čele singapurského ministerstva zahraničí, říká, že asiaté vědí, že „Čína bude v Asii i za 1.000 let, jestli tam ale budou Spojené státy za 100 let, nevědí“.
Rostoucí čínská moc také ovlivní západní vnímání vztahu mezi demokracií a ekonomickým úspěchem. V určitém bodě ale samotnou Čínu pravděpodobně poskytne krize. Její ekonomika a politický systém budou čelit děsivým změnám. Ekonomika nemůže donekonečna růst tempem 8 – 10 % ročně, přijdou demografické změny a problémy se životním prostředím. Autoritářský režim této země také v moderním světě vypadá stále více jako anomálie. Dokazuje to panická reakce komunistické strany na vývoj v arabském světě. Vznik demokratického systému nakonec ale v důsledku tibetského a ujgurského hnutí ohrozí jednotu národa.
Debata o budoucnosti Číny je nesmyslně vyhraněná. Podle některých jde o vznikající velmoc, jiní se domnívají, že jde o vnitřně nestabilní zemi, která čelí riziku ekonomické a politické krize. Ve skutečnosti je pravdou obojí. Čína bude podivnou supervelmocí.
(Zdroj: FT)