Trichetův plán: Oddalovaný bankrot Řecka povede k tlaku na fiskální unii. Restrukturalizaci zaplatí hlavně daňový poplatník, ne banky

Evropská centrální banka (ECB) v čele Jeane-Claudem Trichetem se ostře staví proti jakémukoliv zmírnění řeckého dluhového zatížení, ať už formou prodloužení splatnosti dluhopisů nebo přímým odepsáním části jistiny. Řada ekonomů se přitom shodne, že ani „měkký bankrot“ či dobrovolná reprofilace dluhopisů nevyřeší základní řecký problém, kterou je insolvence, tedy platební neschopnost. Země zkrátka nemá peníze na splnění splatných závazků a odklad nevyhnutelného zkomplikuje budoucí restrukturalizaci. To je však jen ekonomický detail.

Oddalování má ještě jeden dopad, tentokrát politický. Jeho rozměr ukazuje graf zpracovaný analytiky JPMorgan. Na jedné straně roste objem i podíl řeckých závazků v rukou oficiálních investorů (tedy MMF, ECB, centrálních bank eurozóny). Klesající křivka zase naznačuje minulý a předpokládaný pokles „spoluúčasti“ privátních subjektů (tedy hlavně bank a fondů), jelikož vydané dluhopisy buď dosáhnou data splatnosti (a tedy je Řekové zaplatí s pomocí půjček od MMF a eurozóny), nebo se jich soukromníci jednoduše zbavují (prodají je ECB). Graf počítá s tím, že potřebu dalších peněz pokryjí taktéž záchranné úvěry, jelikož země v blízké budoucnosti nemůže pomýšlet na návrat na kapitálové trhy.




Hlavní poselství obrázku je jasné. Po roce 2012 to budou hlavně státy eurozóny (tedy daňoví poplatníci), kdo bude muset řecký bankrot zaplatit. Takto drahá záchrana nepochybně zvýší tlak na užší fiskální integraci. Vcelku podloudný způsob jak posunout evropskou integraci vpřed, avšak z hlediska historie EU se jedná o časem prověřenou metodu.

Za neústupností ECB mohou stát i jiné pohnutky: snaha zachovat si tvář, obava z další epizody typu Lehman Brothers. Je ale těžké si představit, že si prezident ECB není vědom politických následků jím prosazovaného postupu. Trichet, kdysi poradce francouzského prezidenta d´Estainga, zarputilého zastánce federalizace EU, neprojevuje žádné zábrany vyjadřovat se k budoucímu politickému uspořádání Evropy.

Pokud by tomu tak bylo, hraje si šéf ECB s ohněm. Jeho ostrá kritika restrukturalizačních návrhů neponechává místo pro vyjednávání a kompromis. ECB dala v sázku svou pověst. Jakýkoli měkký bankrot by vytvořil zdání, že nezávislá instituce střežící stabilitu eura se podvolila tlaku suverénních zemí eurozóny.

Jde také o peníze. Podle think-tanku Open Europe hrozí ECB při řecké restrukturalizaci ztráty až 140 mld. EUR, což by centrální banky eurozóny přinutilo ECB rekapitalizovat. Trichet zatím drží pozici. Vylepšilo by ji jmenování Christine Lagardeové do čela MMF, jelikož současná francouzská ministryně financí je rozhodný odpůrce řeckého bankrotu. A tak navzdory nelibosti voličů zůstává nejjednodušší cestou oddalovat restrukturalizaci, aby se eurozóna mohla potichu proplížit k fiskální unii.

Pokud by se ale v Řecku vzedmula dostatečně silná revolta proti úsporným opatřením, nebo by v Evropě zesílil tlak na zapojení soukromých investorů, mohl by Trichetův gambit dopadnout katastroficky.

(Zdroj: blog Free Exchange)