Svět ekonomických analýz je i tak trochu kulturní fenomén. Každodenní výroba přehledů a předpovědí ze všech možných trhů, které jsou s železnou pravidelností rozesílány internetovou poštou do schránek obchodníků, klade nároky na jazyk a kompaktnost vyjadřování. Jak to tak bývá, čas od času se ujme slovní spojení, které je vpravdě sémantickým pokladem. Jedním z takových pokladů je termín „market dislocation“, který jsem poprvé zaregistroval v roce 2007, na počátku úvěrové krize. Trochu jsem pátral, zdali neexistuje přesná definice tohoto pojmu, který by se do češtiny dal přeložit jako „vykloubení trhu“, ale nic, co by mě nadchlo, jsem nenalezl. Za nejlepší pokus o definici by se dalo považovat tvrzení, že „…se jedná o stav, kdy zejména v důsledku nízké likvidity dochází k posunu cen do oblastí, které neodpovídají fundamentálnímu ocenění“. Tuto definici trochu devalvuje, že jsem ji nalezl v jakémsi článku z roku 2008 pojednávajícím o hypotečních cenných papírech, a tudíž je dnes jasné, že v tomto případě byla spíše vykloubena ona neuchopitelná substance, kterou nazýváme fundament a nikoliv ceny.
Proč to zmiňuji? Přestože vykloubení trhu není ekonomickým pojmem, je dle mého názoru nejlepším popisem stavu, ve kterém se dnes nacházejí finanční trhy. Fundament je slušně zakotven, avšak ceny ještě před několika týdny milovaných rizikových aktiv jsou sraženy k zemi obavami ze státních bankrotů jihoevropských zemí, ukončením Q2, nemovitostní bublinou v Číně a jinými hypotetickými hrozbami. Investoři mají blbou náladu, jelikož se trhy nechovají podle jejich předpokladů, což ještě posiluje negativní očekávání.
Vykloubení trhu je každopádně dočasná záležitost. Jednoho dne dojde k jejímu narovnání, vykloubená ruka se vrátí zpět do ramenního kloubu a bolest pomine. Jsou však dvě cesty, jak k tomuto návratu může dojít. Buďto se zvednou zpět stlačené ceny aktiv, nebo se změní fundament k horšímu. Která z těchto variant se naplní, je kardinální otázkou. Domnívám se, že nastane trochu z každého. Maličko se upraví ekonomická očekávání směrem dolů a ceny rizikových aktiv za čas opět začnou růst.
Někdo napsal, že člověk je zvíře, které si zvykne na všechno. Proč by si tedy neměl zvyknout i na trvale krachující řecký stát, který je nakonec vždy na poslední chvíli zachráněn? Život jde dál a na trhu je přece tolik lákavě levných akcií, komodit a měn…
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.