Polsko by mohlo mít největší zásoby břidlicového plynu v Evropě. Řada velkých průzkumných společností proto slíbila v následujících letech vyhloubit až 120 testovacích vrtů, které by měly blíže ukázat potenciál země.
Podle Tomasze Maja, šéfa polské pobočky Talisman Energy, se jedná o „obrovskou a drahou loterii“. Výhra by však mohla stát za to. Biliony metrů krychlových zemního plynu by znamenaly miliardy dolarů v příjmech pro stát, dále by zemi zbavily nutnosti spoléhat na „špinavé“ uhlí, z něhož se momentálně vyrábí 95 % polské elektřiny, a v neposlední řadě by také skončila závislost na dovozu plynu z Ruska, s nímž Poláci nemají vždy ty nejlepší vztahy.
Ruský Gazprom už víc jak pět let své evropské zákazníky straší tím, že plyn začne prodávat do Číny a že na tradiční odběratele by nemuselo zbýt potřebné množství suroviny. Dříve to snad šlo považovat za dobře promyšlený bluf, už řadu měsíců ale probíhají vážná jednání mezi Gazpromem a čínským státním koncernem CNPC o výstavbě dvou plynovodů s kumulovanou kapacitou 68 mld. metrů krychlových ročně. Podepsání příslušných smluv se očekávalo při nedávné návštěvě čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa v Moskvě. Strany se však nedokázaly shodnout na ceně. Rusové navrhovali přijmout za základ vzorec pro evropské spotřebitele, na jehož základě se letos za 1000 metrů krychlových bude platit zhruba 350 dolarů. Čínští vyjednavači chtěli vyjít z tarifu, který jim účtuje Turkmenistán, tedy kolem 250 dolarů za 1000 kubíků. Rozdíl 100 dolarů se zatím ukazuje být nepřekonatelný.
Jako každá sázka, ani plyn z břidlic není bez rizika. Největší kontroverze vyvolává těžba, při níž se používá technika tzv. frakování. Těžaři se v podzemí vrstvě snaží rozrušit pukliny naplněné plynem, k čemuž používají vodu, písek a někdy i poměrně nebezpečné chemikálie. Uvolněnou surovinu pak čerpají na povrch. Británie se ke frakování staví pozitivně. Francie už ale vyhlásila zákaz této techniky. V Nizozemí se proti ní staví místní komunity.
Právě výhrady ostatních zemí však mohou polský břidlicový apetit ještě zvýšit. Trochu to možná bude připomínat situaci s jadernou energií: „U nás to nechceme, ale surovinu (elektřinu) si od vás rádi koupíme“. A s přechodem na nespolehlivé obnovitelné zdroje vzroste poptávka po plynu ještě víc, jelikož jím poháněné elektrárny lze pružně a rychle zapojovat do sítě, která se bude muset vyrovnat s výkyvy během více (nebo méně) slunečných či větrných dní.
„Nikdy z nás nebude ropný šejchát, ale mohli bychom se stát Norskem,“ tvrdí Andrzej Kozlowski ze státní ropné a petrochemické skupiny Orlen. Vláda premiéra Donalda Tuska do země láká společnosti jako ExxonMobil a se zkušenostmi ze Spojených států a Kanady, kde rozvoj frakování naprosto změnil podmínky na trhu. Zatím bylo uděleno 90 koncesí, jejichž cenu stát nastavil nízko, stejně jako licenční poplatky z těžby. Za nedodržení průzkumných plánů ale firmy čekají pokuty.
Poláci vědí, že cesta k ekonomicky výhodné a dostatečně rozšířené produkci břidlicového plynu bude dlouhá. V květnu navštívila Kanadu delegace polských geologů, kteří se od tamních kolegů snaží co nejvíc přiučit. Vláda ve Varšavě si najala několik konzultantských firem, jelikož správné nastavení právního rámce těžby může rozhodnout o úspěchu, či nezdaru každého projektu. Není lehké získat neutrální posudky dopadů na životní prostředí. Frakování může ovlivnit kvalitu podzemní vody, nebo dokonce způsobit zemětřesení (v Británii už byly hlášeny dva případy menších otřesů).
Zatím si každá země se svým nerostným bohatství může nakládat podle libosti. Evropská komise hodlá v listopadu představit novou dlouhodobou energetickou koncepci, která by mohla budoucnost frakování dost ovlivnit. Polsko v červenci přebírá předsednictví Evropské rady, takže má jedinečnou možnost tvorbu koncepce usměrnit. Jakým způsobem předvedli Poláci teď v úterý na jednání Rady, kdy Varšava jako jediná hlasovala proti navrhovanému zpřísnění limitů pro emise CO2 pro rok 2020.
(Zdroj: Kommersant, Economist, Securities)