Finanční trhy jsou plně zaměstnány sledováním vývoje fiskální krize nejslabší ekonomiky eurozóny, dluhová situace na asijském kontinentu přitom nemusí být o mnoho příznivější, varuje bankovní analytik Mizuho Securities. Podle Jima Antose má Čína dobře našlápnuto k tomu, aby za dva až tři roky musela řešit podobné problémy, jako řeší v současné době Athény. A důvod? Nadměrné kreditní riziko, jemuž čelí bankovní sektor.
„Jsem pesimistický ohledně čínských bank,“ říká Antos s odkazem na jejich údajné mimorozvahové úvěrování a dodává, že na škále od 1 do 10, kdy desítka značí případ Řecka, přiřadil by Číně stupeň 8. Objem půjček poskytnutých tamními bankami se podle něj v období od prosince 2007 do května letošního roku zdvojnásobil, což považuje za „učebnicový příklad úvěrové bubliny“.
Růst úvěrové aktivity sice za poslední dva roky zpomalil zhruba na poloviční tempo, objem poskytnutých půjček je však podle analytika stále příliš vysoký. Čínské banky za loňský rok v úvěrech poskytly v přepočtu na hlavu zhruba 6,5 tisíce dolarů v porovnání s HDP za stejné období ve výši 4.400 dolarů na hlavu – poměr, který je „neudržitelný“, upozorňuje Antos s tím, že pokud v Číně nenastane v příštích dvou až třech letech kreditní šok, bude to s podivem.
Podíl nesplácených úvěrů na celkových půjčkách (NPL) se podle něj aktuálně pohybuje kolem jednoho procenta a bude růst. Odhady některých analytiků předvídajících růst úrovně nebonitních úvěrů až na 15 procent považuje Antos za „přehnané a nerealistické“, pozvolnější růst ukazatele však označuje za jistý. „Počet NPL se během tří let určitě zdvojnásobí,“ říká. Klíčové banky v zemi tak podle něj nemají dostatek kapitálu vzhledem k míře rizika, které podstupují. Třebaže úroveň jejich jádrového kapitálu se výrazně neliší od míry kapitálové vybavenosti, která je vyžadována v rámci nejnovějších regulatorních opatření.
K obavám o budoucnost čínských bank se přidává i hlavní analytik společnosti Financials CreditSights, David Marshall. Navzdory zmírňujícímu tempu úvěrové aktivity je růst čínské ekonomiky podle něj příčinou toho, že banky se ocitají na pomezí kapitálové přiměřenosti. „Banky utrpí nějaké ztráty ze svých úvěrů místním vládám a úvěrů na nemovitosti. Došlo ke kreditnímu boomu, nyní se však likviditní podmínky utahují a ani trhy s aktivy nejsou příznivě nakloněny,“ míní Marshall.
Úvěrování místních čínských samospráv během investičního boomu vedlo k vytvoření nejméně 10 bilionů jüanů (tedy zhruba 1,5 bilionu amerických dolarů) „skrytého“ dluhu, varoval již v únoru jeden z čínských zákonodárců. Problém dnes (alespoň částečně) potvrdila vládní auditorská agentura v rámci historicky prvního auditu financování místních samospráv. Dílčí vlády podle jeho výsledků ke konci loňského roku nesly zhruba 10,7 bilionu jüanů dluhu, z čehož zhruba polovina byla vytvořena prostřednictvím speciálních investičních entit, sloužících jako věřitelé. Vláda audit zdůvodnila snahou o „očištění a regulaci“ způsobu financování místních vlád v souladu s principem „věřitel musí nést zodpovědnost“.
Různé projekty místních samospráv skončily z důvodu zhoršení ekonomického klimatu jako ztrátové, což se podle čínského zákonodárce Yin Zhongqinga brzy projeví. Dluhy nahromaděné vytvořením těchto investičních entit v letech 2009 a 2010 byly podle Yina často (ze 70 %) kryté vládními zárukami, protože místní samosprávy neměly dostatečná aktiva pro krytí. S ohledem na fakt, že tyto dluhy nemusejí být vyrovnány, dokud projekty, kvůli nimž byli virtuální věřitelé stvořeni, nebudou dokončeny, zůstává podle čínského zákonodárce otázkou, kdy a které dluhy nakonec budou přiznány jako odepsané.
(Zdroj: CNBC, Reuters)