V severním výběžku kanadské provincie Alberta (blíže k západnímu pobřeží), skryty v nekonečných písečných pláních, leží gigantické zásoby ropy, které Spojené státy považují za jeden z pilířů svých budoucích energetických potřeb. Čína, která se podle v loňském roce stala největším energetickým spotřebitelem, na kanadské ropné písky spoléhá také. A je připravena za ně královsky zaplatit.
Hned ze začátku je třeba podotknout, že zásoby v Albertě jsou tak velké, že s plánovaným růstem těžby vystačí pro obě největší ekonomiky světa. Zajistit by to měly dva ropovody – jeden táhnoucí se na západ k pobřeží Pacifiku, druhý na jih směrem k Texasu. Jejich příběh a snad i domnělá rivalita mohou nicméně posloužit jako názorná ilustrace rozpaků a nejistot, se kterou je vzestup nové velmoci vnímán velmocí starou, zavedenou a dosud nepřekonanou.
Většina pozorovatelů se domnívá, že nakonec budou zrealizovány oba projekty. Americký ropovod ale naráží na protesty ekologů, přičemž pokud nebude stavba rychle schválena, Kanada by se mohla začít více orientovat na východ.
Alberta má třetí největší zásoby ropy na světě, víc než 170 miliard barelů. Současná denní těžba na úrovni 1,5 mil. barelů by měla do patnácti let vzrůst na trojnásobek. Celkem je v kanadské provincii víc černého zlata než v Rusku nebo Íránu. Větším ropným bohatstvím se pyšní jen Saudská Arábie a Venezuela (kde to ale není moc vidět).
Jediným významným exportním trhem pro kanadské těžaře jsou Spojené státy, avšak vzhledem k neustálým výhradám ochránců životního prostředí, kteří poukazují na minulé úniky z ropovodů, možnou otravu podzemních vod a poškození ekosystémů, by si Kanada ráda zajistila diverzifikovanější portfolio odběratelů. Stoupající asijská poptávka je proto vhodnou příležitostí.
Projektu stavby západního ropovodu k vodám Pacifiku v Britské Kolumbii v hodnotě 5,5 mld. USD se účastní čínský státní koncern Sinopec. S jeho představiteli jednal tento měsíc ministr financí Alberty Lloyd Snelgrove. „Sedí tam a říkají: Jestli potřebujete peníze, máme je; jestli odborné znalosti, máme i ty; cokoliv potřebujete, to máme,“ shrnul schůzku Snelgrove.
Američtí představitelé po čínsko-kanadských námluvách znejistěli a obrátili se na premiéra Alberty Eda Stelmacha s dotazem jestli zbude dost ropy i pro ně. Tyto obavy jsou podle expertů neoprávněné. „Stále existují lidé, podle nichž jeden barel poslaný z Kanady do Číny by mohl místo toho jít do Spojených států. Ale tito lidé jsou nyní v menšině,“ tvrdí Wenran Jiang, profesor na University of Alberta.
Američané však berou záležitost vážně. Ropovod Keystone XL, který by surovinu měl přivést do texaských rafinerií, by mohl výrazně snížit závislost USA na dodávkách z Blízkého Východu a dalších regionů, které nepatří mezi právě nejstabilnější. Podle zprávy zadané administrativou prezidenta Obamy by potrubí z Kanady, spolu se snížením spotřeby, mohlo „z dlouhodobého hlediska v zásadě vyřadit import z Blízkého Východu“.
Podle některých analytiků by rozhodnutí o stavbě ropovodu mohlo podstatně ovlivnit kanadsko-americké vztahy a ztroskotání projektu by bylo u severního souseda USA vnímáno velmi negativně. „Ne často si můžeme vybrat, odkud budeme dostávat ropu. V tomto případě si můžeme vybrat Kanadu, což je příležitost, kterou bychom neměli propásnout,“ tvrdí David Goldwyn, bývalý úředník z amerického ministerstva zahraniční. Čínských investic se ale neobává. Rozšiřování těžby je podle něj daleko lepší než vysávání stávajících ložisek, o něž se vede konkurenční boj.
Wiliam Cohen, který zastával post ministra obrany v administrativě Billa Clintona, se domnívá, že jakýkoliv čínsko-kanadský projekt vyžaduje „určitou dávku diplomacie a opatrnosti“, tak aby nebyl vnímán jako „hrozba pro Spojené státy“. Kanada si prý může „dělat, co chce, ale ví, že vztahy se Spojenými státy jsou velmi podstatné.“
Samotní Kanaďané mají na věc, alespoň navenek, trochu jiný názor. „Nejsme 51. stát. O tom, komu bude Kanada prodávat své suroviny, nerozhodují Spojené státy,“ sdělil v rozhovoru Eddie Goldberg, šéf štábu bývalého kanadského premiéra Jeana Chretiena.
Problémy s ekology ale provázejí i západní ropovod, přičemž v případě jeho krachu by následky mohly být ještě horší. Peking už v Kanadě výrazně zainvestoval a podle čínského velvyslance v Ottawě Zhanga Junsaie v tom hodlá pokračovat. China Investment Corporation, spravující aktiva v hodnotě 300 mld. USD, vložila vloni 800 mil. USD do Penn West Energy v Calgary, a dalších 1,5 mld. USD do těžařské společnosti Teck Resources o rok dříve. Sinopec koupil 9% podíl v Syncrude, největším kanadském projektu těžby roponosných písků. , největší asijská ropná a plynárenská společnost, získala podíl v Athabasca Oil Sands v hodnotě 1,7 mld. USD.
(Zdroj: AP, Bloomberg)