Na počátku roku 2009 byla očekávání ohledně efektivity stimulačního balíčku značně rozdílná. Důvodem byl velký rozdíl mezi modely, které byly pro tvorbu těchto projekcí použity. Christy Romer a Jared Bernstein tak na základě svých modelů předpokládali velký efekt stimulu (ARRA), zatímco John Cogan, Tobias Cwik, Volker Wieland a já jsme předpokládali malý vliv stimulace na ekonomiku.
Nyní se ARRA blíží svému konci a lidé se ptají, kdo měl pravdu. Pro odpověď na tuto otázku se používají stejné modely, které tvořily projekce. Tímto způsobem se ovšem o efektu stimulace nedozvíme nic, protože modely stále jen opakují svůj predikční příběh.
Na složitých modelech, které obsahují stovky a více rovnic, je těžké to vidět. Můžeme si to ale představit na dvou jednoduchých modelech popisujících stimulaci (S) a její vliv na HDP (Y). Model A vypadá následovně: Y= ?S + Z. Model B je: Y = Z. Z představuje velikost šoku, koeficient ? stanovme na hodnotu 1,5. Předpokládejme, že je schválen stimul S = 2, Y ale klesne na -1. Model A pak řekne, že šok Z dosáhl výše -4, v modelu B je jeho velikost -1. Podobně mohou oba modely popsat situaci, kdy S = 0. Ekonomové používající model A pak řeknou: „Jak jsme očekávali, stimulace fungovala. Bez ní by produkt Y klesl na -4, ne jen na -1. Přišla by tedy druhé Velká deprese.“ Ekonomové s modelem B zase řeknou: „Stimulace nefungovala, přesně jak jsme předpokládali.“
Nejlepší je tudíž podívat se empiricky na přímý efekt stimulace a použít skutečná data, aniž bychom požívali specifický model. Tento přístup ukazuje, že program ARRA ekonomiku nepodpořil – neměl pozitivní vliv na spotřebu a vládní výdaje, čímž by vyvážil pokles investic. Federální vláda totiž své výdaje zvýšila, ale jen nevýznamně, vlády jednotlivých států použily stimulaci na snížení čistého dluhu (většinou nákupem finančních aktiv). Analýza také ukazuje, že pokud by k přechodné stimulaci nedošlo, spotřeba by zůstala přibližně stejná, to samé platí o vládních výdajích.
(Zdroj: Blog Johna B. Taylora)