V eurozóně panuje velice neobvyklá situace – společná monetární politika jde ruku v ruce s velmi rozdílnými nominálními i reálnými výnosy vládních dluhopisů některých zemí. První z následujících grafů ukazuje vývoj výnosů německých dluhopisů spolu s inflací, druhý zobrazuje spready ostatních zemí relativně k dluhopisům německým a třetí inflační diferenciál mezi těmito zeměmi a Německem:
Během období klesajícího trendu u německých výnosů můžeme u spreadů a inflačních diferenciálů pozorovat tři fáze. Před vznikem monetární unie EMU byly rozdíly ve výnosech vysoké a odpovídaly velkým inflačním diferenciálům, které se projevovaly fluktuací měnových kurzů.
Po vytvoření EMU v roce 1998 došlo k téměř dokonalé integraci dluhopisových trhů, spready zemí s vysokým výnosem dluhopisů (Portugalsko, Itálie a Španělsko) po zavedení eura klesly z 300 bazických bodů na méně než 30 bodů. Podobně probíhala konvergence reálných výnosů, protože inflační diferenciály rychle vymizely. Po téměř deset let zůstaly rozdíly ve výnosech zanedbatelné, společná monetární politika šla ruku v ruce s velmi podobnými dlouhodobými výnosy dluhopisů zemí měnové unie.
Dluhová a finanční krize spready opět rozšířila, jejich růst byl patrný zejména u zemí, které čelí pochybám o udržitelnosti svého vládního zadlužení. Rozdíly ve velikosti inflace ale zůstávají minimální, vysoké nominální spready se tak promítají do vysokých spreadů reálných.
Monetární politika ECB ovlivňuje krátkodobé sazby, které jsou pro jednotlivé země společné. Investice, spotřeba a růst ale závisí na výnosech dlouhodobých, které jsou velmi rozdílné. Dokud je bude ovlivňovat domácí fiskální fundament a tržní sentiment, který může způsobit šíření fiskální nákazy, monetární impuls bude v jednotlivých zemích fungovat rozdílně.
Rozdíl v růstu německé ekonomiky a ekonomik vysoce zadlužených je nyní vysoký, přitom ale nemůže docházet k jeho kompenzaci pohybem měnového kurzu. Zadlužené země tak mají v současnosti vyšší jednotkové náklady práce a nedostatečnou konkurenceschopnost, která stabilizaci jejich financí ztěžuje ještě více. To, zda je společná monetární politika optimální a udržitelná, je v současné situaci vysoce diskutabilní.
Uvedené je výtahem z „Is Europe an optimal currency area“ od Carla Favera.
(Zdroj: VOX)