Finance a politika

Dlouho jsem si lámal hlavu, proč jsou některé země (například Čína) ochotné tolerovat jiné zemi (například USA) obchodní deficity výměnou za nákup jejich státního dluhu. Proč jako ovce, bez odporu, posílají za moře lodě naplněné hmatatelným zbožím, jako jsou textil, obuv, elektronika a dostávají za to jako protihodnotu něco tak virtuálního, jako dlužní úpisy cizího státu. Nešlo mi ani tak o vysvětlení pomocí ekonomické teorie, hledal jsem jednoduchou podstatu, která je za všemi hlubokými pravdami v našem životě. Pak jsme se jednoho slunečného víkendu vydali s rodinou na výlet na Křivoklát a všechno mi „docvaklo“. Ve středověku fungoval mezi hradem podhradím zvláštní vztah velmi nápadně připomínající dnešní obchodní deficity. Jeho podstatou bylo, že do sídla obehnaného hradbami proudily zemědělské plodiny, rukodělné výrobky, peněžní hotovost, jednoduše řečeno hmatatelné statky, přičemž panovník poskytoval svým poddaným virtuální hodnoty typu ochrany před nepřáteli, know how, náboženství a jiné. Toto uspořádání vykazovalo po staletí poměrně slušnou stabilitu, i když z romanticko-spravedolnostního pohledu nemělo mít šanci na přežití. Toliko k této pro někoho trivialitě, pro můj jednostranně zaměřený mozek překvapivému objevu.

Výše napsané by bylo pouhou anekdotickou hříčkou, kdyby nebylo smutnou pravdou, že díky krizi státních rozpočtů dnes dochází k bezprecedentnímu prolínání světa financí a politiky. Tyto dvě oblasti spolu byly spjaty odjakživa, avšak panovala zde jistá rovnováha. To už dnes není možno tvrdit. Georg Soros si nedávno postěžoval (článek Soros’s Quantum Holding 75% Cash Leads Hedge Funds Baffled by Instability), že je trochu zmaten ze současného chování finančních trhů a drží proto tři čtvrtiny svých prostředků v hotovosti. Předpokládal pokles cen amerických státních dluhopisů a posílení dolaru, což by za dané situace bylo modelové chování trhů. To se však nestalo. Staří manageři hedžových fondů, jejichž způsob nazírání na finanční trhy vychází z principů otevřené společnosti, pravděpodobně narazili na skutečnost, že trhy státních dluhopisů již vlastně nejsou tak docela otevřenými systémy. Byly v tichosti zestátněny. Vliv politiků na jejich fungování je tak velký, že jakákoliv jejich dynamika je určována zákulisními debatami a nemá nic společného s volným tokem informací a peněz. Trhy se dnes upínají k začátku srpna, kdy by mělo být jasno, jak bude dále pokračovat snižování vládního deficitu v USA, a sledují kontinuální diskusi v EU ohledně řeckého dluhu. Osobně si myslím, že se nic tak závažného po tomto datu nestane. Dozajista se nezmění jediná věc, která by trhům v této situaci určitě pomohla, totiž, že by dluhy zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Oddávám se proto podobným úvahám jako v prvním odstavci a přemýšlím o tom, že si přečtu nějakou knihu z politologie, jelikož podobné znalosti budou pro svět financí v následujících několika letech velmi potřebné.