Žijeme v zajímavých časech a myslím to v tom špatném slova smyslu. Nečelíme jedné, ale hned dvěma možným krizím, každá z nich by mohla skončit globální pohromou. V USA mohou pravicoví fanatici zabránit zvýšení dluhového limitu. A pokud v Evropě právě uzavřená dohoda neuklidní trhy, může po celém jejím jihu začít padat domino. A podaří-li se na obou stranách Atlantiku situaci uklidnit, dosažené dohody téměř s jistotou zhorší zpomalení ekonomiky.
Bublinu na trhu s nemovitostmi, kterou prošly Spojené státy a Evropa, doprovázel obrovský nárůst zadlužení domácností. Po jejím prasknutí se propadla stavební produkce i výdaje domácností. Nebyl by to problém, pokud by jiné subjekty tento propad v poptávce nahradily, ale nestalo se tak. Zejména velké korporace, které mají velký objem hotovosti, nevidí v prostředí slabé poptávky důvod pro investice.
Příliš ale nepomohly ani vlády. Některé nemohly, ty silnější sotva vyvážily vynucené úspory u těch slabších. V současné době vymizela snaha o snížení nezaměstnanosti, místo ní přišla panika ohledně deficitů. Nejde o reakci na veřejné mínění, ani na vývoj na trzích. Přesto se ve Washingtonu a Bruselu hovoří jen o výdajových škrtech. ECB dělá situaci ještě horší tím, že zvyšuje sazby, Fed se naštěstí nepřidal.
Pro ty, kteří znají vývoj ve 30. letech, jde o dobře známou situaci. Pokud nebudou dohody uzavřeny, mohli bychom si zopakovat rok 1931 – globální bankovní kolaps, který učinil Velkou depresi skutečně velkou. A pokud budou jednání úspěšná, zopakujeme si velkou chybu roku 1937: předčasný obrat k fiskálnímu utahování, který zmařil oživení a prodloužil depresi až do chvíle, kdy ekonomiku podpořila druhá světová válka.
(Zdroj: NYT)