Pokud bude čínská vláda schopná zvyšovat své zadlužení, k prudkému zpomalení ekonomiky nedojde. Alespoň ne do roku 2013. Jakékoliv známky příliš rychlého zpomalení by totiž vyvolaly uvolnění úvěrové politiky a následný růst investic by podpořil růst.
Ve druhém čtvrtletí tohoto roku rostla čínská ekonomika anualizovaným tempem 9,1 % a je pravděpodobné, že celoroční růst bude na stejné úrovni, nebo nad ní. Proč tak vysoko? Protože největší tahoun růstu, investice, zůstávají silné. Trhy si z posledních čísel ohledně růstu ekonomiky odnesly to, že se široce očekávané tvrdé přistání nekoná. Není sice jasné, co se tímto termínem myslí, ale je pravděpodobné, že pokud silně nevzroste inflace, dramatické zpomalení skutečně nepřijde. A o dalším silném růstu inflace se dá pochybovat. Cenový vývoj v červnu naznačuje, že až dojde ke stabilizaci cen potravin a zejména vepřového, období rychlého růstu cen bude za námi.
Pokud inflace skutečně povolí, přijde velký tlak na uvolnění monetární a úvěrové politiky, zejména pro střední a malé podniky (SME), které čelí rostoucím mzdám a nákladům půjček. Jde o nejefektivnější část ekonomiky, ale počet bankrotů v tomto segmentu vyvolává znepokojení. Čínská ekonomika přitom potřebuje posun od investic do infrastruktury a nemovitostí a od státních podniků směrem ke službám a SME. Pokud se tak nestane, nemá smysl hovořit o nahození nového motoru růstu. Dokud ale bude přístup k půjčkám jednoduchý, tato nutná restrukturalizace se může odkládat. A do dluhové krize to ještě může trvat alespoň čtyři nebo pět let. To je pravým důvodem pro malou pravděpodobnost prudkého zpomalení.
Klíčový problém Číny představuje dluh. Zdá se ale, že vláda věří tomu, že se zadlužení dá snížit růstem podobně, jako tomu bylo při bankovní krizi před deseti lety. Jinak řečeno, věří tomu, že pokud budou vysoké investice, bude vysoký růst; rostoucí dluh je pak možné ignorovat stejně jako špatné úvěry nahromaděné bankami v 90. letech. To by ale byla chyba. V následujících letech Čína zaplatí za špatnou alokaci kapitálu, vyvolanou nízkými sazbami, nižším růstem. Pokračující vysoké investice problém jen zhoršují – špatná alokace kapitálu se prohlubuje a roste negativní tlak na příjmy domácností a spotřebu. Čína přitom potřebuje především její rychlý růst.
Uvedené je výtahem z „No hard landing, but no solution“ od Michaela Pettise, profesora financí na Guanghua School of Management v Pekingu.
(Zdroj: Blog Michaela Pettise)