Nejsem znalcem interních pracovních postupů v ratingové agentuře typu Standard and Poors, ale odvážím se tvrdit, že tak závažný krok, jakým je snížení ratingu USA nemohl být závěrem pouhého několikahodinového automatizovaného procesu, po němž by byly vypracovány a předány patřičné dokumenty americké administrativě a vše oznámeno trhu. Takový kontroverzní krok musel být předem připravován přinejmenším několik týdnů neřkuli měsíců.
V ratingových agenturách pracují také jenom lidé a není to tak dávno, co jsme byli svědky (a stali se tak trochu i oběti) jejich slabosti. Hypoteční krize byla totiž do značné míry způsobena nedostatkem prozíravosti a nekompetentností (ať chtěnou nebo nechtěnou), díky níž byla rozdávána nejvyšší ratingová hodnocení kolateralizovaným dluhopisům, o jejichž nezpůsobilosti nést takovouto známku kvality se mohl s minimální námahou přesvědčit kterýkoliv student prvního semestru matematické statistiky. Bylo by proto naivní se domnívat, že se stal zázrak a ze dne na den se intelektuální otloukánek změnil na ostrou nekompromisní instituci, z níž by neuniklo ani smítko interní informace do vnějšího okolí, obzvlášť pokud by šlo o něco tak výbušného, jako je změna ratingu největší světové ekonomiky.
Proč s takovou vehemencí splétám spikleneckou teorii, na jejíž rozlousknutí nemám konec konců nejmenší šanci? Důvodem je dilema, které s největší pravděpodobností trápí každého, kdo vlastní třeba i malé akciové portfolio. To dilema zní, koupit nebo prodat akcie po drsných propadech z minulého týdne? Pokud by za celým tímto současným humbukem byla opravdu jenom cirkulace neověřených zpráv ohledně ztráty ratingu USA, jednalo by se o ukázkový příklad situace, pro niž existuje hezké anglické označení „sell the rumour, buy the fact“ a správným krokem by bylo koupit. Pokud by se na nás měly vyvalit ještě jiné, dosud neventilované ekonomické pohromy, na místě by byla jistá zdrženlivost.
Nejlepší strategií je za dané situaci asi počkat, jak se všechno vyvine. Osobně si však myslím, že zde existují drobné náznaky spíše pro prvou variantu. Zvláštní okolností současné akciové korekce je až frustrující výdrž eurodolarového měnového páru, který by měl za daných okolností klesat se stejnou razancí, s jakou padají akcie, ale má naopak spíše tendenci stoupat. Co je ještě podivnější, že na downgrade desetiletých dluhopisů padají akcie, kdežto ceny postižených dluhopisů naopak stoupají. Trochu nezvyklé, nemyslíte?