Když přijíždíte na ostrově Kréta k bývalému paláci Knóssos, směrem od hlavního města Heraklion, můžete si vybrat hned několik parkovišť. Na všechny vás lákají doširoka se usmívající Řekové a snaží se vám tvrdit, že jen to jejich je pro Vaše auto to pravé. Ze zkušenosti jsem nevybral hned to první a zaparkoval až na tom druhém. Cestou k paláci si nás “odchytl” jeden z “provozovatelů” parkoviště a po obligátním “where are you from” jsme se dozvěděli, že jsme zaparkovali na tom nejlepším parkovišti na světě. Parkoviště nad ním si prý účtuje 4 EUR za auto, to pod ním také a jenom on má parkování zdarma. Stačí jen, když se cestou zpátky zastavíte v maličké taverně, která se choulila pod věkovitými olivovníky těsně vedle vjezdu na jeho parkoviště. Zkušený cestovatel moudře pokýve hlavou, za příslib parkování zdarma slíbí návštěvu čehokoliv a vydá se na prohlídku.
Problém je v tom, že celý palácový komplex se nachází na otevřené planině, kde na vrcholu léta dosahují teploty 35 stupňů ve stínu. Vzhledem k jeho velikosti a rozsáhlosti je tak nasnadě, že na konci prohlídky vás má milý majitel parkoviště-taverny přesně tam, kde vás chtěl od začátku mít. Za hlt něčeho studeného dáte téměř cokoliv. Usednete tedy do příjemného stínu taverny a místo čtyř euro za parkování jich tam necháte třeba deset nebo patnáct. Běda však, když se místo ke stolu vydáte přímo k autu a pokusíte se odjet. V tom okamžiku se je ten milý stařík schopen rozplácnout na kapotu vašeho auta a nepustit vás dřív, než z vás vymámí alespoň dvě eura.
Jistě, mnozí budou argumentovat, že takhle to ve středomoří prostě chodí a pokud s tím někdo nepočítá, je naivka. A nepochybně mají pravdu. Na stranu druhou si přiznejme, že jde o téměř dokonalou aplikaci principu zvaného “cross-selling”. Svažitá parcela s olivovníky milému Řekovi téměř jistě patří (nebo si jí od nějakého bratrance výhodně pronajímá), stejně tak jako zmíněná taverna – jen to nikomu otevřeně necpe. Parkoviště nabídne milému turistovi zdarma a ví, že díky klimatickým podmínkám (a naivitě příchozích) si přijde na mnohem lepší peníze za mírně předražené nápoje. Finanční úřad pravděpodobně také přijde relativně zkrátka, protože registrační pokladna patří v těchto místech do říše snů.
Proč to všechno na místě vyhrazeném pragmatickým úvahám o penězích? Protože již přibližně rok a půl se s občasnými přestávkami dozvídáme, že za problémy Evropy stojí Řecko. Nelze popřít, že se Řecko v okamžiku přistoupení do eurozóny v mnoha ohledech nechovalo zrovna sportovně a vytrvale v tom pokračovalo. Nelze také popřít, že přijetím eura se Řecko zavázalo plnit smluvené podmínky, s čímž si následně hlavu také nikdy moc nelámalo. To vše je pravda a z pohledu kontinentální Evropy to explicitně představuje jedinou věc – lež a podvod na ostatních členech eurozóny.
Na straně druhé je pravda, že přístup Řeků k penězům je historicky “tak nějak jiný”. A vzhledem k tomu, že například palác Knóssos je přibližně 4.000 let starý, jde o historii opravdu notnou. V porovnání s tím je třináct let, po které euro oficiálně existuje jako účetní resp. směnná jednotka, nadneseně rovnocenných šestinedělí po porodu. Investoři by na to neměli zapomínat…
Pozn.: Připraveno pro tištěnou verzi Lidových novin