Do uhelných dolů si lidé brali kanárky, protože pokud se tam objevil nebezpečný plyn, umírali rychleji než oni. Pokud tito ptáci přestali zpívat, moudří havíři věděli, že je třeba reagovat na nebezpečí. Ukazuje se, že Řecko bylo kanárkem eurozóny. Dostalo se mu resuscitace a malý resuscitační mechanismus byl vytvořen i pro další dva. Jejich varování bylo ale ignorováno a havíři nadále pracují. Přesvědčili sami sebe, že šlo o problém kanárků.
Řecko nebylo žádným speciálním případem. Ukazovalo na to, že globální krize se rozšířila na veřejný dluh a že kapitálové trhy již nebudou refinancovat příliš vysoký veřejný dluh, zejména ne u zemí eurozóny, které se již nemohou spoléhat na podporu své centrální banky.
Záchranný fond EFSF byl vytvořen pro země na periferii, na nutnou stabilizaci trhů nebude mít dost prostředků. Navíc je náchylný k domino efektu – pokud bude nutno zachraňovat i Itálii a Španělsko, dluhová zátěž zemí jádra eurozóny se stane nezvladatelnou. Čím větší EFSF bude, tím větší bude i tento efekt. Finanční trhy to chápou a tlačí nahoru výnosy francouzských dluhopisů, protože Francie je nejblíže ztrátě svého AAA ratingu. Pokud by ona přestala do EFSF přispívat, zbylo by Německo a několik menších zemí, což by na ně bylo příliš. Investoři tak čekají rozpad struktury EFSF/ESM, který by znamenal, že eurozóna bude mít velký problém a žádné řešení.
Jako obvykle představují nejslabší článek banky, které nakoupily velký objem vládního dluhu a jejichž rating nemůže být nikdy vyšší než rating jejich země. Zdravější instituce pak budou reagovat odmítnutím poskytování likvidity, zamrznutí mezibankovního trhu povede k okamžité recesi stejně jako po pádu Lehman Brothers. Zdá se, že akciové trhy tento scénář čekají a pokud nebude problém mezibankovního trhu rychle řešen, skutečně k němu dojde. Je zapotřebí obrovské infuze likvidity, ne zvětšování velikosti EFSF. Pokud budeme soudit ze zkušenosti z USA, ani velké zvětšení rozvahy ECB nepřinese inflaci a ve srovnání s rozpadem finančního systému eurozóny jde o menší zlo.
Uvedené je výtahem z „August 2011: The euro crisis reaches the core“ od Daniela Grose.
(Zdroj: VOX)