Bojovat do konce, nebo jít do exilu? Kaddáfího čas se krátí

Exil v Jihoafrické republice? Nebo raději u politických spojenců ve Venezuele? Libyjskému vůdci Muammaru Kaddáfímu, který by 1. září mohl oslavit 42. výročí získání moci, se začíná krátit čas. V bitvě o hlavní město Tripolis se podle agentury DPA bude muset rozhodnout: bojovat až do konce, nebo utéct zadními vrátky?

Dohadů o Kaddáfího osudu není málo. V Tripolisu údajně viděli, jak Kaddáfí prchá do Alžírska - jenže tato zpráva se i přes úzké kontakty libyjského vůdce s Alžírskem zdá být nedůvěryhodná. Francouzský nedělník Le Journal du Dimanche zase zveřejnil další zkazku, podle níž Kaddáfího žena utekla s dcerou a s vnoučaty do Tuniska.

Oficiální potvrzení těchto dohadů se dá sotva očekávat, stejně jako potvrzení tajných rozhovorů na tuniském ostrově Džerba. Tam se podle tuniské agentury TAP minulý týden konala "jednání s několika zahraničními účastníky". Kromě znesvářených libyjských stran zde údajně byli Jihoafričané, Venezuelané a Katařané, napsal francouzský deník Le Point. Přestože na Džerbě údajně byli i zástupci OSN a bývalý francouzský ministr zahraničí Dominique de Villepin, všechny zúčastněné strany popírají, že by se zde vedly důležité rozhovory.

Nový stálý zástupce povstalců v Paříži Mansúr Sajf Nasr jen sdělil, že "libyjské osobnosti" spolu diskutovaly o budoucnosti Libye. Ponechal otevřené, zda se jednalo i o Kaddáfím.

"Jak by mohl v Libyi zůstat po tom všem, co udělal? To je zcela mimo diskusi," řekl však Nasr dříve v rozhovoru pro DPA. "I kdyby na to na schůzce přišla řeč, stále trvá požadavek přechodné vlády (povstalců) na odchod Kaddáfího i jeho dětí - a nikdo z Kaddáfího okolí o tom nemůže diskutovat," dodal.

Měl by ale Kaddáfí odejít bez trestu? "O tom musí rozhodnout Mezinárodní trestní tribunál (ICC)," řekl Nasr.

Kam ale potom s Kaddáfím? Venezuelský prezident Hugo Chávez už delší dobu nemluví o své iniciativě hledat řešení libyjského konfliktu. Když střet začínal, mluvilo se o Venezuele jako o státu, kde by mohl Kaddáfí najít exil, jenže tehdy to bylo důrazně popřeno.

Kaddáfího přátelé v nouzi jsou spíše v Africe. Když byl výstřední plukovník na vrcholu moci, pomohl mnoha africkým představitelům svými petrodolary. a také jihoafričtí politici v minulosti vyhledávali spojení s Kaddáfím, který tehdy předsedal Africké unii.

Afričané se možná dívali na Kaddáfího vizi jím vedených Spojených států afrických podezřívavě. Přesto ale jihoafrický prezident Jacob Zuma několikrát dal jasně najevo, že Libyjce považuje za "bratry" a že současný konflikt by měl mít "africké řešení". Jak by mělo vypadat, naznačila JAR svou mnohaletou "tichou diplomacií" vůči sousední Zimbabwe: řešení, které umožnilo oslabenému vládci Robertu Mugabemu zachovat si moc i tvář, když vytvořil společnou vládu s opozicí.

JAR má zkušenosti s vyhnanými politiky, jak ukazuje příklad někdejšího haitského vůdce Bertranda Aristida. Ten žil i s rodinou mnoho let na náklady jihoafrických daňových poplatníků s privilegii místních ministrů v Pretorii, než se rozhodl vrátit do vlasti.

A ani zatykač ICC nemusí znamenat překážku. Africká unie dala jasně najevo, že nebude automaticky vydávat lidi stíhané Mezinárodním trestním soudem. Súdánský prezident Umar Bašír stíhaný ICC několikrát bez problémů navštívil jiné africké státy, přestože všechny podepsaly stanovy soudu a měly by ho vydat. A někdejší etiopský krvavý diktátor Haile Mariam Mengistu žije už roky v luxusu v Zimbabwe navzdory rozsudku vynesenému v jeho domovině.