Morgan Stanley: Kdo a jak bude stimulovat, když bude třeba?

Globální ekonomika se nyní nachází v mnohem lepším stavu než v roce 2008, kdy panovaly obavy z deprese a deflace. Významně omezeny jsou v současné době ale i možnosti ekonomické politiky. Protože omezení panují zejména na straně rozvinutých ekonomik, rozvíjející se země by měly být ochotny uvolnit více, než kdyby stejně postupovaly i ekonomiky rozvinuté. Protože to však není pravděpodobné, měly by alespoň jednat preventivně, v cestě jim stojí hlavně riziko inflačních tlaků, které ještě úplně nepominuly.

Sazby v rozvíjejících se ekonomikách se většinou dostaly nad úrovně let 2008 a 2009, výjimku představují Turecko, Mexiko a Česká republika. V jejím případě se náš ekonom Pasquale Diana domnívá, že pokud nebudou stačit nízké sazby, mohlo by se uvažovat o QE. Celkově se dá říci, že většina z těchto ekonomik má velký prostor pro uvolňování monetární politiky. Prostor má ale i Fed a ECB a to použitím nekonvenčních nástrojů. Možnost fiskálního uvolnění je menší, zejména v případě Indie, Polska a dokonce i Brazílie, rozdíl mezi rozvinutými a rozvíjejícími se ekonomikami ale zůstává velký.

V případě Číny je pravděpodobné, že uvolnění politiky by již nespočívalo především na úvěrovém trhu jako v roce 2008. Pravděpodobně by se použila hlavně fiskální politika zaměřená na sociální projekty. Spotřebu by podpořilo posílení renminbi, monetární uvolnění by znamenalo jak uvolnění likvidity, tak snižování sazeb.

Indie používala v roce 2008 agresivní fiskální politiku, její deficit očištěný o jednorázové příjmy nyní dosahuje 9 % HDP. Pokud by chtěla opět uvolňovat, nejlepší by byly investiční projekty, které by vyvolaly pozitivní reakci ze strany průmyslu, který v posledních letech velmi málo investuje. Monetární uvolňování by nejprve znamenalo zrušení omezení likvidity a poté snižování sazeb.

Brazílie v poslední době agresivně zvyšovala sazby, zhoršovala se její cenová konkurenceschopnost a posilovala měna, což zvyšovalo výdaje v ekonomice, ale dusilo produkci. Zpomalující globální ekonomika by tyto šoky obrátila, vedla by i k oslabení měny. Ekonomika by získala větší rovnováhu a centrální banka by mohla snížit sazby.

Rusko má velký prostor pro fiskální uvolnění, protože dosahuje velkých přebytků. Uvolnit by politiku mohlo i snížením sazeb a uvolněním likvidity.

V Polsku je fiskální situace velmi napjatá, existuje ale velký prostor pro monetární uvolňování, protože sazby šly nahoru. Maďarsko musí sledovat hlavně pohyb důvěry investorů a jejich chuť k riziku. Pokud by klesla, měna by se dostala pod tlak a centrální banka by nemohla snižovat. Odložit fiskální utahování by mohla i Česká republika, pokud by nestačilo snižování sazeb, existuje možnost zvážení politik ve stylu QE.

(Zdroj: Morgan Stanley)