Oživení německé ekonomiky z Velké recese bylo silné. Objevily se tak názory, že Německo by mělo při pomoci evropským ekonomikám, a zejména těm, které leží na periferii, hrát významnější roli. Může ale Německo skutečně být lokomotivou růstu?
Změny německého HDP představují hlavně odraz vnějších vlivů. Platí to u něj více než u jiných rozvinutých ekonomik, což bylo patrné během poslední krize i po ní. Domácí poptávka tak většinou reaguje na mezinárodní ekonomický cyklus a Německo nemůže fungovat jako nezávislý zdroj růstu. Jinak řečeno, změny v globální ekonomice mají stejný vliv na Německo jako na zbytek Evropy.
Graf ukazuje, jak moc v minulosti těžily zahraniční ekonomiky z růstového šoku v dané zemi v letech 1975 – 2010 (modré sloupce) a 1993 – 2010 (fialové sloupce). Pozitivní efekt je nejsilnější v případě Spojených států, daleko za nimi se nachází Velká Británie a až za ní Německo. Podle odhadů se tak růstový šok v německé ekonomice ve výši 1 % projeví růstem v jiných zemích dosahujícím 0,1 %. Tento efekt se navíc časem zmenšuje podobně jako v Japonsku.
Malý vliv Německa na ostatní ekonomiky je s ohledem na jeho velkou ekonomiku překvapivý. U zemí, které se spoléhají zejména na zahraniční zdroje růstu, je to ale obvyklé. Pokud by Německo mělo hrát v tomto ohledu významnější roli, muselo by u něj dojít k významnému posunu směrem k domácí poptávce. Současný vývoj je v tomto ohledu povzbudivý, za strukturální posun to ale ještě považovat nemůžeme.
Uvedené je výtahem z „Can Germany be Europe’s engine of growth?“, autory jsou Hélene Poirson a Sebastian Weber.
(Zdroj: VOX)