Ztrácíme evropského pacienta?

Léto tohoto roku vejde do dějin jako významný milník finanční a ekonomické krize, která zachvátila světovou ekonomiku v roce 2008. Vláda USA ztratila svůj rating AAA, krize důvěry v Evropě se rozšířila na Itálii a Španělsko, pozornost se upřela i na rating Francie a rozvinuté ekonomiky podle všeho směřují k další recesi.

Růst při snižování dluhu na udržitelné úrovně tedy nepomůže, což zvyšuje pravděpodobnost toho, že se v eurozóně objeví další požadavky na pomoc. Záchranný fond European Financial Stability Facility (EFSF) má nyní k dispozici 250 miliard eur a těžkopádný proces, který může částku zvýšit až na 440 miliard eur. Německá posedlost silnou finanční pozicí vedla k tomu, že nejdříve byla finanční pomoc bilaterální, pak přešla pod EFSF. Problémem je, že veškerá pomoc se tak stává předmětem diskuse v jednotlivých zemích, jako kdyby ve všech případech šlo o fiskální transfery, což ale není pravda. Na věřitele byly uvaleny neudržitelné podmínky a trhy stále žijí v nejistotě, zda budou peníze stačit na refinancování dluhu.

Základem řešení je důvěryhodná obrana veškerého vládního dluhu v celé eurozóně. ECB musí mít pravomoc k nákupu dluhu, kdykoliv to bude situace vyžadovat, a s těmito nákupy pokračovat do doby, kdy se na trhy vrátí stabilita. Její nezávislost zajistí vydání unijních dluhopisů fondu EFSF v takovém množství, které umožní ECB vzdát se nákupů, které by se v budoucnu nemohly obrátit. Tyto dluhopisy musí být garantovány ze strany členů eurozóny, což přeruší vazbu mezi jednotlivými úvěry a národním dluhem. EFSF musí mít dostatek kapitálu a bude poskytovat úvěry pouze za přísných podmínek, které eliminují morální hazard a ztráty z takto poskytnutých peněz.

Pokud má eurozóna přežít, nemůžeme se vyhnout nějaké formě fiskální unie. Lze to provést plánovaně přeměnou EFSF na Evropský Monetární Fond, nebo to proběhne pod tlakem neustále se zhoršujících krizí. Ani to ale nebude stačit, pokud nepřekonáme pomalý růst.

Uvedené je výtahem z „Eurozone crisis: Are we losing the patient?“, autorem je Stefano Micossi.

(Zdroj: VOX)