Paul Krugman od projevu Bena Bernankeho v Jackson Hole podle svých slov mnoho nečekal, důvod se dá shrnout do dvou slov - Rick Perry. Ne, že by guvernér Texasu stál osobně v cestě efektivní monetární politice. Jeho vyhrožování Bernankemu ale znamená symbol politického zastrašování, které zabíjí poslední naději na ekonomické oživení.
Americká ekonomika zůstává hluboce utlumena a Fed by tak normálně měl snižovat sazby. Ty jsou ale již blízko nuly, takže co by měl dělat nyní? V roce 2000 ekonom Ben Bernanke navrhl pro tuto situaci několik kroků. V analýze zaměřené na Japonsko hovořil o nákupech dlouhodobých vládních dluhopisů, závazku dlouhodobě nízkých sazeb, cílení mírně vyšší inflace, kterým by podpořil růst úvěrů a snížil poptávku po hotovosti a o „pokusu o výrazné oslabení jenu“.
Tyto kroky jsou správné, proč je ale Fed nyní nenaplňuje? Částečně kvůli inflačním jestřábům uvnitř něj, hlavně ale kvůli politickému tlaku. Ten se projevil například tím, když Perry hrozil Bernankemu, že další uvolňování politiky před volebním rokem 2012 by se rovnalo téměř velezradě. A protože Fed jednat nebude, je těžké si představit konec současné ekonomické pohromy, píše Krugman.
Neradostný výhled ekonom demonstruje na posledních projekcích vývoje HDP ze strany rozpočtové kanceláře Kongresu CBO. Následující graf ukazuje očekávaný vývoj HDP a potenciálního produktu – tedy produktu, který je ekonomika schopna vytvořit bez vzniku inflačních tlaků:
Zdroj: CBO
Krugman přitom podle svých slov nedokáže říci, proč CBO čeká oživení v roce 2015 – hádá, že CBO prostě jen není ochotna donekonečna projektovat ekonomiku ve špatném stavu. I její očekávání ale implikují, že kumulativní ztráta produktu dosáhne 5,1 bilionu dolarů (v současné době činí již 2,8 bilionu dolarů). Nezaměstnanost podle CBO zůstane nad 8 % až do konce roku 2014, podle ekonoma ale opět není jasné, proč by pak měla klesat.
Krugman se na svém blogu také krátce věnuje tomu, proč se prezident Obama obrací pro radu k Warrenu Buffetovi a Alanu Mulallymu. Podle ekonoma je vždy dobré mít na paměti, že ani vynikající podnikatelé nemusí mít znalosti týkající se fungování ekonomiky. Umí rozšiřovat své podniky, což je důležité a také velmi lukrativní. S problematikou růstu celé ekonomiky, která je sama sobě zákazníkem, to ale nemá moc co do činění.
Ani skutečně velké firmy se například nemusí zabývat tím, jak propouštění zaměstnanců omezí poptávku po jejích výrobcích. Nemusí se zamýšlet nad efektem snižování mezd na kupní sílu nebo schopnost omezování dluhu. Jejich pozornost není upřena na zpětnou vazbu, která leží v jádru makroekonomických problémů. Články v časopise Fortune z 30. let ukazují, že kapitáni průmyslu nemají příliš velké ponětí o tom, co způsobuje recese a jak dosáhnout oživení. A žádný z nich nemá zkušenost s ekonomikou v pasti likvidity. Dobře si naopak i během současné krize vede základní makroekonomie, nikdo tomu ale nechce věřit, uzavírá Krugman.
(Zdroj: NYTimes, blog Paula Krugmana)