Jackson Hole v americkém Wyomingu. Jen těžko byste hledali odlehlejší místo pro konání výroční konference guvernérů americké centrální banky Fed. Přesto se zde toto setkání koncem srpna každoročně koná a navzdory své odlehlosti k sobě váže pozornost celého (finančního) světa.
Již jednou jsem na tomto místě vyslovil názor, že široce analyzované projevy (pitvané dokonce ještě před tím, než k nim ve skutečnosti dojde) jen málokdy přinesou to, co od nich jejich posluchači doopravdy očekávají. Mnohem zajímavější tak bylo pozorovat rétoriku a tón komentářů, které vystoupení Bena Bernankeho v minulém týdnu předcházely.
Na jeho počátku převládal názor, že oznámení pokračování programu kvantitativního uvolňování (tzv. QE3) je v zásadě hotová věc. Napomohla tomu i nijak optimistická makroekonomická data, která přinesla zklamání zejména v oblasti a) prodeje nových domů za červenec a b) indexu průmyslové aktivity, publikovaného Fedem v Richmondu (-10 bodů oproti očekávaným -5 bodům). Otázka tak nebyla „kdy“ bude QE3 oznámeno, ale pouze a výhradně „jak bude veliké“ resp. „jakou formu bude mít“.
Již polovina týdne však přinesla otupení hran a mnoho ekonomů a analytiků si začalo vytvářet zadní vrátka v tom smyslu, že QE3 je sice pravděpodobné, ale nepřekvapila by je ani varianta jeho pozdější implementace. Stejně jako v počátku týdne byla tato teze podpořena makroekonomickými údaji, nyní pro změnu poměrně pozitivními – objednávky zboží dlouhodobé spotřeby výrazně překonaly odhady a přispěly tak k akceleraci růstu akciových trhů.
Čtvrtek a pátek byly zcela v duchu kapitulace, kdy i ti největší příznivci a zastánci pokračující podpory ze strany centrální banky přiznávali, že B. Bernanke se možná bude mírnit a případnou "munici" si nechá připravenou pro budoucnost. Projev samotný opravdu mnoho objevného nepřinesl – příliš nepotěšil, ale ani nezklamal. Jeho nejdůležitějším rysem bylo, že se mu podařilo v investorech vzbudit naději. Naději na to, že ne-oznámení QE3 je nakonec vlastně dobře a indikuje, že Fed vnímá stav ekonomiky jako mnohem lepší, než ostatní účastníci trhu. A také naději, že dvoudenní zasedání Fedu v září nakonec možná něco jako QE3 „light“ přinese.
Změny v tónu a náladě komentářů mají historicky velmi těsnou korelaci s chováním investičního „stáda“ a minulý týden v tomto ohledu nebyl výjimkou. Pondělí bylo díky negativním makro-datům ve znamení ztrát. Jakmile se trh „naladil“ na myšlenku QE 3, indexy se promptně vydaly vzhůru. Moderace tohoto názoru vedla ke stagnaci (středa-čtvrtek), slova naděje z úst B. Bernankeho trh opět „nakopla“ k růstu s tím, že index S&P 500 zakončil týden s téměř 5% růstem.
Jaké ponaučení si z toho všeho vzít? Již mnohokrát bylo řečeno, že „trh“ ve své podstatě neexistuje – jde pouze a jedině o shluk více či méně emočně labilních jedinců. Čím dříve drobný spekulant pochopí, že akciové trhy jsou v poslední době mnohem více o psychologii a mnohem méně o hluboké a zevrubné analýze, tím lépe pro něho…