Financial Times píší o tom, jak špatně se letošní rok vyvíjí pro známé investory, jako jsou John Paulson nebo Bill Gross. V roce 2010 přinesl Businessweek článek, ve kterém proti sobě stály mé názory a pohled Paulsona, celkově příspěvek vyzněl jasně v tom smyslu, že bychom měli věřit miliardářům a ne bláznivým akademikům. Podobně jsem byl velmi kritický k názoru Pimca, že konec QE2 povede k růstu sazeb.
Hlavním důvodem, proč uvedené píšu, není škodolibá radost. Chci poukázat na to, že pro správný odhad vývoje v dnešní době stačí jednoduchý princip. Ten by se dal vyjádřit jako „vzpomeňte si na Hickse“. Základní IS-LM model, který ukazuje i na možnost pasti likvidity, byl v současné těžké době doposud velmi dobrým nástrojem. Odráží základní ekonomické principy a aplikuje je na svět, ve kterém vedle trhu se zbožím existuje ještě trh s penězi a dluhopisy. Vedle předpokladu neflexibilních cen, pro který hovoří většina důkazů, je základním a nezbytným modelem. Lidé ho ale neznají, což znamená, že nemají rámec pro přemýšlení o tom, jak se navzájem ovlivňují peníze, sazby a reálná ekonomika.
O kom že to mluvím? O investorech. Ti mohou vědět hodně o jednotlivých trzích a firmách, mohou mít hodně zkušeností, pokud ale hovoříme o makroekonomických problémech, které tu nebyly od 30. let, jejich talent je k mnohem menšímu užitku než obvykle. Pro Pimco kdysi pracoval Paul McCulley, který makru velmi dobře rozuměl. S jeho odchodem se ale zdá, že si vymýšlejí jednu teorii za druhou. A ať už Paulson používá jakýkoliv model, IS-LM to není. A ekonomové ho neznají také, protože žijeme v temné době makroekonomie a ke znalostem minulosti jsme se otočili zády. Pro pochopení současné krize totiž není nutné být superchytrý. Je to o znalostech a ochotě k použití základní analýzy. Je smutné, jak málo lidí je schopno či ochotno tak učinit, stýská si Paul Krugman na svém blogu.
A ekonom nešetří ani Roberta Barra, který v článku pro WSJ rozvíjel úvahy o tom, že keynesiánská ekonomie není „běžnou ekonomií“. Podle Krugmana je evidentní, že v prostředí masivní nezaměstnanosti a velké nevyužité kapacity dochází k nějakému selhání trhu. A to znamená, že není nic divného na tom, že by lepší ekonomická politika mohla znamenat „oběd zadarmo“. Obecně se všechny cykly dají vysvětlit i v rámci „běžné ekonomie“ – o tom je teorie reálných cyklů. Přestože ale tato snaha představuje obrovský neúspěch, její zastánci to odmítají přiznat. Pro keynesiánský pohled na svět je naopak důkazů dost. I když musíme férově říci, že pro fiskální politiku ne, protože čistých fiskálních experimentů je málo, tvrdí Krugman.
(Zdroj: Blog Paula Krugmana)