Jedním z problémů eurozóny jako měnové unie je to, že pohyb jejích ekonomik není synchronizovaný. Současné zpomalení německé ekonomiky by pro euro mohlo být požehnáním, zvýšit by se mohla i pravděpodobnost, že přežije krizi.
Ještě před několika týdny se zdálo, že se jednotlivé ekonomiky eurozóny pohybují opačným směrem. Německo rychle rostlo a těšilo se silné fiskální pozici, zatímco jih (Řecko, Itálie, Španělsko a Portugalsko) stagnoval a čelil fiskálnímu chaosu. Pro ECB to znamenalo složitou situaci, protože kvůli Německu by bylo vhodné pomalé zvyšování sazeb a stahování likvidity, slabé ekonomiky ale potřebují opak. Když však nyní Německo zpomaluje, uvolněnější politika se může pro ECB stát přijatelnější.
Uvolnění monetární politiky pro zadlužené země představuje příležitost k reformám. Záchrana eurozóny nepřijde ve formě nějakého finančního fíglu. Pokud nazveme eurodluhopisy skutečným jménem, jedná se o německé záruky za italský a španělský dluh. Není proto překvapivé, že Němci pro ně nadšení nejsou. Namísto podobných řešení bychom se měli zaměřit na růst slabých ekonomik a jejich fiskální disciplínu. Tu by mohlo zvýšit pravidlo vyrovnaného cyklicky upraveného rozpočtu, tuto úpravu by mohly provádět instituce Evropské unie – Eurostata či ECB. Otázkou je, zda by se národní parlamenty vzdaly svých rozpočtových pravomocí.
Seznam reforem zaměřených na podporu růstu evropských zemí je tak znám, že stačí uvést jen hlavní body. Mezi ně obvykle patří reformy trhu práce, privatizace, omezení plýtvání v oblasti vládních výdajů, snížení regulace, atd. Na seznamu by naopak nemělo být budování další fyzické infrastruktury, kterou je Evropa posedlá, která je ale zbytečná.
Uvedené je výtahem z „Why a slowdown in Germany could be good for Europe“ od Alberta Alesiny a Francesca Giavazziho.
(Zdroj: VOX)