V případě rozvinutých ekonomik je současnou vlnu pesimismu lehké ospravedlnit. Začíná se však šířit i směrem k rozvíjejícím se zemím. Před finanční krizí rostly zejména díky třem faktorům - zlepšení fiskální a monetární politiky, právním reformám a snížení obchodních bariér.
Tyto tři oblasti byly podle mnohých dostatečné na to, aby započal proces konvergence, během kterého by tyto země importovaly technologie z rozvinutého světa a postupně by uzavíraly produkční mezeru mezi nimi a zeměmi jako Spojené státy. Někteří ekonomové se domnívali, že poté, co se tento proces nastartuje, stane se téměř automatickým a podíl rozvíjejících se ekonomik na globálním HDP se bude díky jejich vysokému růstu neustále zvětšovat. Jiní v to ale nevěřili a poukazovali na to, že v budoucnu může chybět odpovídající systém institucionálních faktorů.
Například Dani Rodrik z Harvardu tvrdí, že ve skutečnosti je velmi neobvyklé, aby období vysokého růstu trvalo až tři desetiletí (v Číně začalo na počátku 90. let). Klíčové je podle něho to, který sektor má v ekonomice výsadní postavení. Pokud je to průmysl, na institucionálních podmínkách tolik nezáleží a konvergence je téměř automatická. Neplatí to ale v případě služeb soukromého sektoru a u sektoru vládního. Ty vyžadují řadu složitých změn. Čína je příkladem růstu založeného na průmyslu, zatímco velký význam služeb byl v minulosti patrný v zemích Latinské Ameriky, a možná je tomu tak stále.
Rodrik se ovšem domnívá, že růst Číny sníží dva faktory. Bude stále těžší prosazovat strategii spoléhající na nízké mzdy, podporu průmyslu a tlumení návratnosti úspor domácností. Negativně bude působit i neochota dalších ekonomik dosahovat s Asií neustále rostoucích obchodních deficitů. V tom bude hrát roli zejména rostoucí reálný měnový kurz. Posílení renminbi o 20 % by podle Rodrika snížilo trendový růst Číny o 2 % ročně, což by znamenalo „nebezpečný posun k hranici, která znamená sociální smír“.
Možná, že tomu tak bude. Asijský růstový model bude v roce 2010 pravděpodobně čelit více problémům, než tomu bylo v roce 2000. Reálný kurz renminbi ale od roku 2005 posílil o 20 % a nezdá se, že by trendový růst klesl. A to ani přes hlubokou globální recesi. Domácí mzdy začínají růst a podpora průmyslu klesá v důsledku členství ve Světové obchodní organizaci. Exporty ale stále rostou o více než 20 % ročně díky tomu, že se zvyšuje vývoz do ostatních rozvíjejících se ekonomik. Vzdorovat poklesu rychlosti růstu Asie samozřejmě nemůže navždy. Mohou přijít prudké cykly, silný růstový trend ale nezmizí přes noc. Může pomalu zpomalovat, s ohledem na minulost bude ale stále výjimečně vysoký.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)