Když prezident Obama minulý týden představil Alana B. Kruegera jako svého nového ekonomického poradce, sdělil také něco málo ohledně svého nového plánu jak podpořit ekonomiku. To, co zaznělo, zní ale stejně jako plán starý, což je zlé, protože ten nefungoval.
Jednou částí plánu je podle prezidenta „dávání více peněz lidem do kapes“. Tento krok byl ale vyzkoušen během stimulace v roce 2009, kdy si federální vláda půjčila peníze a dala je lidem ve formě jednorázové platby či jednorázových daňových úlev. Výsledkem bylo téměř nulové zvýšení spotřeby a tvorby pracovních míst. Další částí plánu je „zaměstnání stavebních dělníků na obnově silnic, železnic a letišť“. To se však v roce 2009 vyzkoušelo také. Místní vlády strčily většinu peněz do šuplíku. Federální vláda se pokoušela o vlastní projekty, připravených jich ale bylo jen málo a výdaje na infrastrukturu tak vzrostly o nevýznamných 0,05 % HDP.
Podobné intervence, včetně šrotovného, kvantitativního uvolňování, daňových úlev či zvýšení federálních výdajů, jsou nejen neefektivní, ale snižují investice a spotřebu zvýšenými obavami ze zadlužení, další finanční krize či deflace. Většina podniků má dost hotovosti na investice a vytváření pracovních míst. Na této hotovosti sedí kvůli zmíněným obavám.
Americká ekonomika potřebuje namísto přechodných intervencí novou ekonomickou strategii. Jejím přirozeným začátkem je dohoda o dluhovém limitu dosažená v létě, která snižuje očekávaný růst vládních výdajů v následujících deseti letech o 2,1 bilionů dolarů na 2,4 bilionů dolarů. Problém dluhu a deficitů však plně neřeší, rozpočtová mezera musí být uzavřena reformami zaměřenými na vyšší ekonomický růst.
Ohledně těchto reforem panují velké rozdíly v názorech. Součástí debaty, která bude nabývat na intenzitě před volbami v roce 2012, by měla být samotná role vlády v ekonomice. Nová strategie by měla posunout Spojené státy směrem ke stabilnější a predikovatelnější politice s menší nejistotou ohledně budoucnosti. Zvýší tak nabídku i poptávku a ekonomika začne znovu růst a vytvářet pracovní místa.
Autorem je John B. Taylor.
(Zdroj: NYTimes)