V dnešním světě vysoké nezaměstnanosti na tom mladí lidé v rozvinutých ekonomikách na první pohled nejsou tak špatně. Mohou se déle vzdělávat a stát za ně platí pojištění, nemají děti, o něž by se museli starat, nesužují je nemoci spojené se stárnutím a často se mohou spolehnout na pomoc rodičů. Bližší pohled ale naznačuje, že nástup do pracovního života poznamenaný dlouholetou nečinností má trvale nepříznivé následky - pro jednotlivce i společnost.
Za posledních pět let vzrostl počet mladých bez práce ve všech zemích OECD. Každý pátý člověk v EU ve věku 15-25 let, který nestuduje, je nezaměstnaný, přičemž v jižních státech statistiky poukazují na daleko horší situaci. Třeba ve Španělsku je na úřadech práce zaregistrováno 46,2 % mladé populace, zatímco ve Spojených státech je to něco přes 18 %. Zhoubný trend následují i země s jinak nízkými čísly typu Švýcarska (3-4 % všeobecná nezaměstnanost).
Vysvětlení se nabízí řada. Kohorta těchto zaměstnanců je za horší hospodářské situace nejvíc „na ráně“ kvůli své relativní nezkušenosti, nevytrénovaným dovednostem a nezřídka i horším smluvním podmínkám. Pro šéfy snažící se ušetřit jsou tak snadným cílem, i když jejich nízké mzdy nemusí být pro firmu největší zátěží. Ve většině států OECD je míra nezaměstnanosti u lidí do 25 let dvakrát vyšší než v celkové populaci. Velká Británie, Itálie, Norsko a Nový Zéland mají tento poměr nastaven na víc než 3:1, ve Švédsku je bez práce v porovnání s lidmi mezi 25. a 54. rokem čtyřikrát víc mladých. Při zotavení ekonomiky se sice na mladší adepty práce dostává nejdříve, jenže současná situace na trhu práce je výjimečně zlá. Ne nadarmo je slabý růst posledních dvou let označován za „jobless recovery“ (volně přeloženo: zotavení bez nových pracovních míst).
Ani vyšší vzdělání už není spásným řešením. Odhlédneme-li od tristního stavu vysokých škol v některých zemích (30 000 Řeků studuje raději v zahraničí) a neustálého zvyšování počtu absolventů i univerzit (mezi lety 1990 a 2007 se počet studujících vysokoškoláků v Evropě zvýšil o 144 %), naráží absolventi na tři hlavní problémy – automatizaci, globalizaci a deregulaci. Proč si najímat účetního s vysokoškolským diplomem, když softwarový balík Turbotax udělá stejnou práci za zlomek ceny? Instalatéra či řidiče kamionu outsourcovat do Indie nejde, vystudovaného programátora celkem snadno. Ani právníci a lékaři už nejsou za přísně střeženými branami svých komor v takovém bezpečí. Firmy typu Blackstone Discovery, které se specializují na vyhledávání informací a dokumentů k právním případům, efektivně zastoupí desítky koncipientů i asistentů. Pacienti si rozmyslí čekání v dlouhých frontách v klasické ordinaci, když své problémy rychleji, pohodlněji a levněji vyřeší v nových zdravotnických centrech Walmartu.
Cena za nezaměstnanost mladých může být vysoká. Jednak přicházejí v úvahu klasické přímé náklady jako u zbytku obyvatelstva: dávky, ztracené daně z příjmu, promrhaný potenciál. Nepřímé náklady u mladších lidí mohou být vyšší. Příkladem je emigrace. Ambiciózní absolventi s mizernými vyhlídkami doma mají většinou nejmenší zábrany při hledání pracovních příležitostí v zahraničí. V Portugalsku o tom uvažuje 44 % lidí mezi 18 a 30 lety. Itálie trpí odlivem mozků léta. Vystěhovalectví začíná sužovat i kdysi prosperující Irsko. Od roku 2005 tam došlo k zdvojnásobení emigrace, přičemž většině dotyčných je 20 až 35 let. Dalším nákladem může být kriminalita. Stačí si připomenout nedávné události z Londýna a dalších větších britských měst.
Dopady na jednotlivce jsou možná největší. Krom psychických a emocionálních problémů je prokázán i vliv na budoucí zaměstnání a plat. Mladý Brit, který před 23. rokem stráví pouhé tři měsíce bez práce, bude mezi 28. a 33. rokem života v průměru o 1,3 měsíce déle na podpoře, oproti svému bez přestání zaměstnanému kolegovi. Druhé delší období bez práce věci ještě zhorší. Výzkum ve Spojených státech ukázal, že nezaměstnanost v mládí může ovlivnit mzdové ohodnocení až do středního věku. Pokud vezmeme dva muže se stejným vzděláním, IQ, bydlištěm, vzděláním rodičů a identickými výsledky při testech a jednoho z nich necháme před 23. rokem 12 měsíců na úřadu práce, bude za deset let vydělávat o 23 % méně než jeho šťastnější „dvojče“. U žen činí rozdíl 16 %. Stejný vliv má ale i recese na nově zaměstnané absolventy. Američané nastupující do práce na začátku 80. let minulého století se museli smířit s 6-7 % nižší mzdou za každé procento, o které tehdy vzrostla nezaměstnanost. Stejný trend je patrný i dnes.
(Economist, Chronicle of Higher Education, CNBC)