Aktualizováno Krátce řečeno, v Evropě se roztočila zhoubná spirála mezi příliš zadluženými bankami a jejich vládami. Vysokou zadluženost bank ukazuje první graf, ve kterém je znázorněn poměr aktiv bank k jejich kapitálu v roce 2006 a ke čtvrtletí, ke kterému jsou k dispozici poslední možná data:
Jednotlivé země jsou v grafu seřazeny podle největšího poklesu zadlužení od roku 2006. Nejvíce tak zadlužení bank kleslo v Řecku, Rakousku a Belgii, nejvíce vzrostlo ve Francii, Itálii a Velké Británii. Data mezi jednotlivými zeměmi nelze přímo porovnat kvůli rozdílným daním, účetnictví a regulaci. Je ale jasné, že zatímco banky v USA během sledovaného období svůj dluh snižovaly, jejich evropské protějšky v Německu, Francii a Itálii dělaly opak.
A zatímco zadlužení roste, kvalita aktiv klesá, jak ukazuje druhý graf. V něm vidíme vývoj úvěrů nefinančním společnostem, domácnostem a vládnímu sektoru:
Z obrázku je vidět, že půjčky vládám rostou mnohem rychleji než půjčky domácnostem a firmám. Kvalitu vládního dluhu popisuje třetí graf. V něm můžeme sledovat vývoj výnosů desetiletých vládních dluhopisů vybraných zemí:
Dluhopisoví investoři jasně rozlišují mezi rizikovými obligacemi u Španělska, Portugalska a Belgie a zeměmi jádra – Německem, Nizozemím, Rakouskem, Finskem a i Francií. Zda mají v případě Francie a Finska pravdu, je jedna věc, je ale jasné, že dochází k jednoznačné segmentaci výnosů. Kvůli zahraničním investicím najdeme v některých z vysoce zadlužených bankovních systémů velký objem vládních dluhopisů, které se považují za rizikové. Jako příklad můžeme zmínit Francii s velkým objemem italských a řeckých obligací.
(Zdroj: Rebecca Wilder, News N Economics)